Čís. 12864.

Jest nezákonností (§ 46 (2) zák. čís. 100/1931), uložil-li soud manželskému otci placení výživného dítěti, jež není u něho, nerozhodnuv o předurčující otázce, komu z obou rodičů má býti dáno dítě do výchovy a výživy.
(Rozh. ze dne 30. září 1933, R I 797/33.)
Soud prvé stolice uložil manželskému otci, by platil na výživu dítěte měsíčních 150 Kč. Rekursní soud snížil vyživovací příspěvek na měsíčních 120 Kč.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal o znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolací rekurs právem napadá srovnalá rozhodnutí nižších soudů pro nezákonnost. Neboť rodiče dítka žijí odděleně, manželství jejich dosud nebylo rozvedeno ani rozloučeno a není dosud rozřešena otázka, zda dítko má zůstati ve výchově a výživě otcově či matčině (§ 142 obč. zák.). Otec tvrdí, že dítě neoprávněně je mu zadržováno a uplatňuje své právo, by dítko bylo u něho ponecháno ve výchově, při čemž se nezpěčuje poskytovati mu výživu in natura. Jest nezákonné, když soud uložil manželskému otci placení výživného na základě té pouhé skutečnosti, že dítko u něho není, a když nerozhodl o prejudicielní otázce, komu z obou rodičů má dítě býti dáno do výchovy a výživy (sb. n. s. čís. 9572). Opatrovnický soud bude tedy musiti vyšetřiti okolnosti, tvořící podklad pro rozhodnutí této otázky, a rozřešiti ji, nežli rozhodne o nároku na placení výživného. Při tom se upozorňuje, že opatrovnicí v tomto řízení nebude moci zůstati matka pro rozpor zájmů a že bude musiti býti dítku zřízen nestranný opatrovník k činu (§ 271 obč. zák.).

Citace:

Čís. 12864. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 263-264.