Čís. 12793.

Proti srovnalým usnesením nižších soudů, jimiž bylo rozhodnuto o návrhu, by bylo opraveno usnesení rozvrhující nejvyšší podáni za exekučně vydraženou nemovitost, jest dovolací rekurs nepřípustný.
(Rozh. ze dne 9. září 1933, R I 650/33.)
Soud prvé stolice zamítl návrh, by bylo opraveno jeho usnesení, jímž rozvrhl nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Stěžovatel napadá souhlasná usnesení nižších soudů. Podle § 239 poslední věty ex. ř. jest přípustná další stížnost proti rozhodnutí o rekursech proti rozvrhovému usnesení i tehdy, když rekursní soud usnesení prvního soudu potvrdil. Tomu jest však rozuměti tak, že mimořádný dovolací rekurs jest přípustný jen v otázkách, jež se týkají §§ 209—235 ex. ř. a jež jsou řešeny v rozvrhovém usnesení (rozh. 6697). Účelem tohoto výjimečného ustanovení bylo, by otázky ty byly řešeny pro celý stát způsobem jednotným. V tomto případě nejde však o dovolací rekurs proti rozvrhovému usnesení, nýbrž o dovolací rekurs proti usnesení rekursního soudu, jímž byl zamítnut návrh na opravu rozvrhového usnesení, žádanou podle § 419 c. ř. s. a § 78 ex. ř. Nejde tedy o řešení některé z otázek uvedených v §§ 209—235 ex. ř., nýbrž o otázku, zda oprava Rozvrhového usnesení jest přípustná, čili nic. Otázka ta nespadá tedy pod ustanovení § 239 poslední odstavec ex. ř. a proto bylo mimořádný dovolací rekurs odmítnouti jako nepřípustný podle § 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř.

Citace:

č. 12793. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 152-153.