Čís. 12807.

Na základě usnesení opatrovnického soudu podle § 142 obč. zák., vydaného podle dohody manželů, jímž bylo manželi uloženo, by vydal své manželce nezletilého syna a platil »téže« na jeho výchovu a výživu výživné, nemůže vésti exekuci k vydobytí výživného nyní již zletilý syn, nejednala-li matka, sjednávajíc dohodu, jako opatrovnice tehdy nezletilého syna, nýbrž vlastním jménem.
(Rozh. ze dne 14. září 1933, R II 326/33.)
Podle dohody manželů při dobrovolném jich rozvodu vydal opatrovnický soud usnesení, jímž uložil manželi Bedřichu S-ovi, by vydal své manželce Marii S-ové nezletilého syna Bedřicha S-a a platil jí na jeho výživu a výchovu 300 Kč měsíčně. Po smrti Marie S-ové navrhl Bedřich S. mladší, již zletilosti nabyvší, povolení exekuce proti Bedřichu S-ovi staršímu k vydobytí vyživovacích příspěvků. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Návrh byl prvým soudem zamítnut z důvodu, že žadateli z exekučního titulu žádný nárok nevznikl, nýbrž, že nárok příslušel jeho matce. Názor ten není však správný, ježto vyživovací nárok příslušel žadateli a měly vyživovací splátky býti konány do rukou matky. Dosažením zletilosti nepozbyl exekuční titul účinnosti a trvá vyživovací povinnost otce i nadále a není pochyby o tom, že po dosažení zletilosti může žadatel sám požadovati zaplacení výživného, což platí i pro dobu po úmrtí matky a než se stal žadatel zletilým.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že v tomto případě byl oprávněnou osobou z exekučního titulu (§ 7 ex. ř.) navrhovatel Bedřich S. ml. Exekučním titulem je tu usnesení okresního soudu ze dne 10. prosince 1921, jež jest sice opatřením podle § 142 obč. zák. a tudíž exekučním titulem podle § 1 čís. 6 ex. ř., avšak nutno zkoumati, zda navrhovatel Bedřich S. ml. je z exekučního titulu toho oprávněnou osobou podle § 7 ex. ř. Zmíněným usnesením nezměnilo se v podstatě nic na dohodě manželů Bedřicha S-a a Marie S-ové ze dne 20. prosince 1920, učiněné při dobrovolném rozvodu manželství, neboť jím vyřkl opatrovnický soud jen, že Bedřich S. je povinen vydati své manželce Marii S-ové nezletilého Bedřicha S-a a »platiti téže na jeho výživu a výchovu 300 Kč měsíčně«, jak se již předem o tom rodiče dohodli pro případ, že by se otec.Bedřich S. vystěhoval z tehdejšího svého bytu, což se také stalo. Opatrovnický soud v usnesení tehdy výslovně zdůraznil, že nastal případ v ujednání rodičů již předvídaný. Dohoda ze dne 20. prosince 1920 byla uzavřena mezi manžely, a již v dohodě se stalo ujednání mezi nimi, že, nastane-li případ svrchu zmíněný, přijde i nezl. Bedřich S. do výživy a výchovy matky, a otec Bedřich S. se zavázal platiti i na tohoto chlapce 300 Kč měsíčně, je zřejmé, že se Bedřich S. ml. nestal ani z, dohody ze dne 20. prosince 1920 ani z usnesení ze dne 10. prosince 1921 v příčině výživného osobou oprávněnou podle § 7 ex. ř., nýbrž že osobou tou byla jen jeho matka Marie S-ová jako spolusmluvnice Bedřicha S-a, která však zatím již zemřela. Ze spisů není viděti, že matka byla ustanovena opatrovnicí nezletilého syna pro tuto věc a že jednala jeho jménem. První soud posoudil tudíž v podstatě věc správně, zamítnuv návrh ha povolení exekuce.

Citace:

č. 12807. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 173-174.