Čís. 12963.

Jde-li o věci fysicky dělitelné (o plody přesně určeného množství), jest exekuci na spoluvlastnický podíl vésti podle §§ 294 a násl. ex. ř., nikoliv podle § 331 ex. ř.
K nabytí vlastnictví pachtýřem k odděleným plodům jest třeba, by tu byla pachtovní smlouva a by pachtýř plody vydobyl (vymlátil, zpracoval). Pachtýř nemá právo bránící exekuci vedené věřitelem propachtovatelovým na oddělené plody, byla-li pachtovní smlouva odporovatelná a proti věřiteli propachtovatele bezúčinná.
(Rozh. ze dne 27. října 1933, R I 1000/33.)
Žalobkyně a její manžel byli spoluvlastníky usedlosti. Žalovaná spořitelna vedla k vydobytí pohledávky za manželem žalobkyně exekuci na inventář usedlosti a na výtěžky a užitky z nemovitostí (50 mandel ovsa nevymláceného, 50 mandel ječmene nevymláceného, 400 q brambor, 150 q zadního škrobu, 200 q brambor krmných a 20 q pšenice). Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně proti žalované nepřípustnosti exekuce jednak z důvodu svého spoluvlastnického práva, jednak proto, že ji dlužník propachtoval svou polovinu nemovitosti. Žalovaná spořitelna namítla mimo jiné, že pachtovní smlouva mezi dlužníkem a žalobkyní jest odporovatelná a proti žalované bezúčinná. Procesní soud prvé stolice uznal v plném rozsahu podle žaloby. Odvolací soud vyhověl částečně odvolání, zrušil napadený rozsudek, pokud jím bylo vyhověno žalobě o nepřípustnost exekuce na užitky nemovitosti a vrátil věc v rozsahu zrušení prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Odvolací soud má za odůvodněnou výtku nesprávného právního posouzeni věci a tím i neúplnosti řízení i rozsudku v příčině plodin, uvedených v žalobě, a to potud, že se první soudce vůbec nezabýval námitkou odporovatelnosti smlouvy pachtovní. Proti názoru odvolání, že žaloba jest vůbec bezdůvodná, protože prý pachtovní právo žalobkyně nepřekáží vedeni exekuce, jest uvésti toto: Žalobkyně je spoluvlastnicí statku a je proto i spoluvlastnicí a spoludržitelkou inventáře, jakož i vytěžených plodů. Poněvadž však v této skupině jde o věci fysicky dělitelné, mohla by se žalobkyně z důvodu svého práva spoluvlastnického domáhati nepřípustnosti exekuce jen co do poloviny zabaveného množství plodin. Pokud tedy z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno, není odvolání odůvodněno, ovšem jen ve příčině poloviny zabavených věci. K druhé polovině uplatňuje žalobkyně právo vlastnické jako pachtýřka druhé ideální poloviny statku. Není tudíž, jak odvolání praví, důvodem nepřípustnosti pachtovní právo, nýbrž právo vlastnické, nabyté dle tvrzení žaloby tím, že žalobkyně jako pachtýřka tyto plody pro sebe vytěžila. Nebýti pachtovní smlouvy, byl však vlastníkem polovice těchto výtěžků exekut a spoluvlastník statku. Pachtovní smlouvou byly tudíž tyto výtěžky odňaty exekuci. Tvrdí-li žalovaná strana, že touto pachtovní smlouvou byla jako věřitelka dlužníka zkrácena, že žalobkyně znala špatný finanční stav svého manžela a že se toto právní jednání stalo v úmyslu, zkrátiti věřitele, byla žalovaná k této námitce odporovatelnosti oprávněna podle § 9 odp. řádu, a bylo povinností prvního soudu, by se s touto námitkou vypořádal. První soud však ponechal tuto námitku jak v řízení, tak i v odůvodnění rozsudku úplně bez povšimnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka uvedla v žalobě, že věci, o které tu jde, jsou výtěžky sklizně z usedlosti náležející z polovice jí a z polovice dlužníkovi, kterou má spachtovánu. Opírala tedy žalobkyně, poněvadž jde, jak správně uznal odvolací soud, o věci fysicky dělitelné, své vlastnické právo k polovici zabaveného množství plodů, která jediné tvoří předmět napadeného usnesení, o pachtovní smlouvu. Jde o množství věcí přesně určené (mandele a metrické centy), tedy o věci movité, na které se vede exekuce podle § 249 ex. ř., nikoliv o ideelní podíl na nich, na který by mohla býti vedena exekuce podle § 331 ex. ř. Žalovaná nepotřebovala tvrditi, že úplata v pachtovní smlouvě byla menší než užitky, jichž stěžovatelka docílila, stačí, když tvrdila, že věřitelé, tedy i ona, byli pachtovní smlouvou zkracováni. Názor stěžovatelky, že vlastnictví vylučovaných věcí nenabyla na základě pachtovní smlouvy, nýbrž tím, že je vydobyla, je nesprávný, poněvadž titulem k nabytí vlastnictví byla smlouva, kdežto vydobytí, vymlácení a zpracování bylo jen způsobem nabytí oddělením plodu od půdy. Obého jest třeba k nabytí vlastnictví (§ 380 obč. zák.), a neměla by proto stěžovatelka právo bránící exekuci vedené odporující věřitelkou, kdyby smlouva byla bezúčinnou. Názor její, že žalovaná mohla by se v takovém případě domáhati jen náhrady škody, nikoliv trpění exekuce na věci ty, je nesprávný, poněvadž podle § 14 (1) odpůrčího řádu může věřitel to, co odporovatelným jednáním ušlo ze jmění dlužníkova, pro sebe požadovati potud, pokud toho jest třeba k jeho uspokojení, a teprve, nebylo-li to možné, náhrady. Vnucenou správu lze vésti podle § 97 ex. ř. jen na užitky a příjmy z nemovitosti, nikoliv na věci movité, které oddělením od půdy přestaly býti příslušenstvím nemovitosti (§ 295 obč. zák.).

Citace:

č. 12963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 423-425.