Čís. 12769.

Započtení platů (dobropisů), konaných dlužníkem za vyrovnacího řízení, na vyrovnací kvótu, žádané s poukazem na § 47 vyr. ř., musí býti žalovaným dlužníkem zavčas, to jest v první stolici uplatňováno. Pouhý údaj žaloby o oněch platech k započtení nestačí.
(Rozh. ze dne 2. září 1933, Rv I 503/32.)
Žalující firma domáhala se na žalovaných zaplacení celé pohledávky, tvrdíc, že žalovaní nedodrželi vyrovnací splátky, čímž zažalovaná pohledávka obživla. Procesní soud prvé stolice rozsudkem pro zmeškání uznal podle žaloby. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V odst. I. žaloby vysvětluje se účetně pohledávka a v odst. II. žaloby se tvrdí, že k vyrovnání přihlášena byla pohledávka 14.014 Kč 91 h, že podle vyrovnání měli žalovaní zaplatiti 35% kvótu ve 12 stejných splátkách, že 35% kvóta činí 4905 Kč 18 h a jednotlivé splátky 408 Kč 75 h, že žalovaní zaplatili na kvótu tu vždy jen 207 Kč 10 h a že proto nastala ztráta lhůt a obživnutí celé pohledávky. Jen tyto okolnosti jsou pro právní posouzení věci směrodatné. Z nich nade vši pochybnost vyplývá, že kvóty nebyly ani co do výše ani co do času řádně zaplaceny. Dle odstavce I. žaloby byly sice zaplacené částky 64 Kč, 1000 Kč, 1309 Kč 95 h, 15 Kč a 1796 Kč 30 h připsány žalovaným k dobru, ale tvrdí se v žalobě, že tyto peníze splaceny nebyly na jednotlivé kvóty. A tato okolnost je pro soudce směrodatná, any nastaly následky zameškání a k novotám přihlížeti již nelze. Z toho, že se splátky staly za vyrovnání, nelze ještě vyvoditi, že se staly na pohledávku přihlášenou k vyrovnání, poněvadž, jakž se tvrdí i v odvolacím sdělení, nemusely míti s vyrovnávacími kvótami nic společného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce nepochybil odvolací soud, jak mu dovolatelé s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. vytýkají, když platy a dobropisy na dluh za vyrovnacího řízení konané a v žalobě v prvním jejím odstavci uvedené nezapočítal na vyrovnací kvótu. Pouhý údaj žaloby o oněch platech k započtení nestačil, nýbrž musilo by započtení oněch platů žádané s poukazem na § 47 vyr. ř. (sb. n. s. čís. 5230, srovnej též sb. n. s. čís. 3999, 5310) bytí žalovanými zavčas, to jest v první stolici uplatňováno. Dovolatelé však, nedostavivše se k jednání o žalobě, započtení neuplatnili a napraviti toto opomenutí v opravném řízení nelze (§§ 482, 513 c. ř. s.). Vyhovuje tedy napadený rozsudek i po právní stránce.

Citace:

č. 12769. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 107-108.