Čís. 12992.

Byl-li poukaz obmezen tím, že poukázaný neměl plniti před uplynutím stanovené lhůty a že měl plniti jen za určitých podmínek, nenabyl příjemce poukazu hned dnem přijetí abstraktního práva na plnění proti poukázanému dlužníku, poukázaný dlužník nebyl před uplynutím stanovené lhůty abstraktně a bezvýhradně zavázán, nýbrž zůstal nadále jen zmocněncem poukazce (vydatele poukazu). Nastala-li dříve, než oprávnění příjemce poukazu nabylo účinnosti, taková změna poměrů, že se další platnost poukazu stala pochybnou, musel poukázaný (§ 1009 obč. zák.) výplatu odmítnouti a nesměl samostatně jednati.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1933, Rv I 2216/31.)
Žalobu, jíž se domáhal žalobce na spořitelně města B. vydání vkladní knížky nebo zaplacení 14832 Kč, procesní soud prvé stolice pro tentokráte zamítl. Odvolací soud k žalobcovu odvolání napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle toho, co strany souhlasně přednesly, jde v souzeném sporu o dva právní poměry, jež jest přesně rozeznávati: 1. Okresní správní komise v B. udělila žalované spořitelně usnesením ze dne 26. listopadu 1928 příkaz, aby z běžného konta pro komisi zřízeného vybrala 14832 Kč a je uložila na vkladní knížku opatřenou vinkulačním prohlášením a by tuto vinkulovanou vkladní knížku převzala do úschovy; 2. aby tuto knížku po uplynutí tří let, t. j. dne 1. prosince 1931 vydala žalobci, pokud se týče by mu vyplatila peníze na knížku uložené, budou-li splněny určité ve vinkulačním prohlášení blíže uvedené podmínky. První příkaz týkal se výhradně okresní správní komise a spořitelny, a utvořil mezi dřívějším zastupitelským a od 1. prosince 1928 správním okresem (čl. 13 k § 9 (1) zák. č. 125/1927 a zák. č. 92/1928 sb. z. a n.) a mezi spořitelnou ryze mandátní poměr. Druhým příkazem byl zároveň žalobce zmocněn, vybrati na vkladní knížku vklad u žalované, jež byla zmocněna plniti příjemci na účet okresu jako poukazatele a jde tedy tu o poukaz ve smyslu § 1400 obč. zák. Poukaz byl dvojím způsobem obmezen, spořitelna nemá plniti před uplynutím tří let, má plniti jen za určitých podmínek. Z toho vyplývá, že žalobce z přijatého poukazu nenabyl ihned, dnem přijetí, abstraktního práva na plnění proti poukázané spořitelně jak by tomu bylo při poukazu neobmezeném (§§ 1400, 1402, 1403 obč. zák.), a mohl takového práva teprve nabýti dne 1. prosince 1931, a to jen za dalšího předpokladu, že toho dne byly splněny všechny stanovené podmínky. Tomu-li tak, nebyla ani žalovaná před tímto dnem abstraktně (z pouhého přijetí) a bezvýhradně zavázána, nýbrž zůstala nadále jen zmocněncem okresu a bylo její povinností, by podle plné moci pilně a pečlivě obstarala věc pro zmocnitele (§ 1009 obč. zák.) a vůbec hájila jeho zájmy. Nastala-li dříve, než žalobcovo oprávnění nabylo účinnosti, taková změna poměrů, že se další platnost poukazu stala pochybnou, bylo by se příčilo povinnostem žalované (§ 1009 obč. zák.), kdyby beze všeho byla žalobci plnila. Dbajíc poctivě zájmů zmocnitelových musela v takovém případě výplatu na jeho účet odmítnouti a nesměla samostatně jednati, aniž se před tím ujistila u svého zmocnitele, zda nastaly předpoklady výplaty a zda výplatu může provésti. To také učinila. V souzeném případě není však sporné, že okresní úřad politický v B. jako úřad dohlédací nad okresním zastupitelstvem a okresním výborem (§§ 78 a 79 čes. zák. ze dne 25. července 1864 č. 27 zem. zák.) nálezem ze dne 30. listopadu 1928 příslušná usnesení okresní správní komise zastavil, že rekursy proti tomuto zastavení dosud nebyly vyřízeny a že okresní úřad v B. s vydáním vkladní knížky (s vyplacením vkladu) žalobci nesouhlasí, což bylo a dosud je překážkou výplaty. Žalovaná jednala podle zákona a žalující nemůže na ní žádati vydání vkladní knížky, pokud pochybnost o účinnosti poukazu nebude rozhodnutím správních úřadů odstraněna.

Citace:

č. 12992. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 464-465.