Čís. 13015.

Předmět sporu, jímž se domáháno odčinění všech právních účinků rozsudku pro zmeškání (actio doli, založená na obmyslném získání rozsudku pro zmeškání), nezáleží v penězích a byl žalobce povinen jej oceniti. Ocenil-li žalobce předmět sporu nad 300 Kč, nejde o věc nepatrnou, třebaže v původním sporu nepřesahovala hodnota sporu 300 Kč.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1933, R I 1119/33.)
Rozsudkem pro zameškání ze dne 29. srpna 1931 byl nynější žalobce uznán povinným zaplatiti žalovanému 300 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce, by rozsudek pro zameškání ze dne 29. srpna 1931 byl prohlášen za právně bezúčinný. Předmět tohoto sporu ocenil žalobce na 400 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud odmítl odvolání. Důvody: Žalobce ocenil sice v souzeném případě předmět sporu na 400 Kč vzhledem k nákladům procesním a exekučním. Leč předmětem sporu jest v podstatě peněžitá suma, jejíž zaplacení chce žalobce od sebe odvrátiti žalobou, o niž tu jde, právě tak, jak jest tomu při žalobách podle §§ 35, 36 a 37 ex. ř. Jest tudíž pro ocenění předmětu sporu rozhodným jen peníz 300 Kč, k němuž nelze připočísti příslušenství. Ježto však předmět sporu nepřevyšuje hranici stanovenou v § 448 c. ř. s., jde v souzeném případě o nepatrnou věc, v níž lze podle § 501 c. ř. s. napadati rozsudek prvého soudu odvoláním jen z důvodů zmatečnosti uvedených v § 447 čís. 1 až 7 c. ř. s. Ježto taková zmatečnost nebyla uplatněna, jest odvolání nepřípustné. Odvolání jest však i opožděné, ježto rozsudek byl prohlášen při ústním jednání dne 7. dubna 1933 v přítomnosti obou stran, byl proto podle § 452 c. ř. s. účinným proti oběma stranám již od tohoto dne. Odvolání podané teprve dne 25. května 1933 jest proto opožděné.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k použitému odmítacímu důvodu, o odvolání rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud mylně posoudil povahu žaloby, vysloviv právní názor, že prý jde v podstatě o žalobu ve věci nepatrné. Vždyť žalobce domáhá se žalobou odčinění všech právních účinků rozsudku pro zmeškání okresního soudu v T. ze dne 29. srpna 1931 a jde zřejmě o t. zv. actio doli, založenou na obmyslném získání — fraudulosního — rozsudku pro zmeškání. Nynější spor nemá s původním rozsudkem co do předmětu sporu nic společného. Předmět sporu v této rozepři nezáleží v penězích a žalobce byl povinen podle § 226, druhý odstavec c. ř. s. a § 56 druhý odstavec j. n. jej oceniti, což učinil částkou 400 Kč. Nejde tu tedy vůbec o věc nepatrnou, nepřesahující hodnotu 300 Kč (§ 448 c. ř. s., v doslovu zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n.), a odvolací soud neprávem posuzoval běh lhůty odvolací a otázku včasnosti i přípustnosti odvolání podle předpisů pro věci nepatrné.

Citace:

č. 13015. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 500-501.