Čís. 13058.
Za platnosti zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. přísluší všem exekučním poplatkům, vzniklým při vymáhání daní, i poplatkům vzniklým berní exekucí a exekucí mobilární, uspokojení v přednostním pořadí spolu s příslušnou daňovou pohledávkou. Jest to ovšem listinami prokázati.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1933, R I 1059/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost nepřikázal soud prvé stolice bernímu úřadu exekuční poplatky v přednostním pořadí při nedoplatcích daně pozemkové a domovní. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o exekuční poplatky, účtované berním úřadem k rozvrhu nejvyššího podání za prodané nemovitosti. Nižší soudy je nepřikázaly v požadovaném přednostním pořadí při nedoplatcích daně pozemkové a domovní, při nichž poplatky byly účtovány, a to z důvodu, že se v § 216 poslední odstavec ex. ř. přiznává pořadí jistiny jen exekučním útratám soudně určeným, účtované poplatky však že soudně určeny nebyly, a rekursní soud připojil další důvod, že jde o náklady movitostní exekuce, ty však k exekučním nákladům požívajícím pořadí jistiny podle § 216 poslední odstavec ex. ř. nepatří. S těmito důvody nelze souhlasiti. V § 265 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n., tedy v zákonu novějším než je exekuční řád, se stanoví, že přednostní zástavní právo dvou, po případě tříletých nedoplatků daně pozemkové, domovní a výdělkové nemovitost zatěžující přísluší také přirážkám a příslušenství. Co jest rozuměti příslušenstvím stanoví § 259 uvedeného zákona a jsou to mimo jiné též náklady exekuční. Podle § 404 citovaného zákona rozumí se náklady exekučními náklady berní exekuce a jest je (§ 404 poslední odstavec) vymáhati zároveň s vykonatelnou daňovou pohledávkou. Podle těchto zákonných ustanovení nelze tedy exekučním poplatkům, vzniklým při vymáhání daní, odpírati uspokojení v přednostním pořadí spolu s příslušnou daňovou pohledávkou a důvody nižších soudů pro nepřikázání exekučních poplatků neobstojí. Dovolávati se ustanovení § 216 poslední odstavec ex. ř. vzhledem k novějšímu ustanovení § 265 uvedeného zákona čís. 76/27 nelze. Přesto však nebyly poplatky přiřčeny nižšími soudy právem. Nejde-li o nároky zřejmé z veřejné knihy, ze zájemních a jiných exekučních spisů, nestačí podle § 210 ex. ř. nároky k rozvrhu nejvyššího podání jen přihlásiti, nýbrž jest je i listinami prokázali, jinak se k nim nepřihlíží. Berní úřad exekuční poplatky, o něž jde, jen přihlásil, avšak ani co do existence ani co do výše jejich nedoložil. Z výpisu z pozemkové knihy, ze zájemních a jiných exekučních spisů oprávněnost a výše oněch poplatků zřejmá není. Z toho důvodu nebylo lze poplatky pfikázati a dovolacímu rekursu vyhověti.
Citace:
Čís. 13058. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 560-561.