Čís. 12926.
Jen konkursní soud jest povolán rozhodovati o návrhu dědiců na prohlášeni konkursu. Dědic (dědicové) nepotřebuje k výkonu tohoto svého práva schváleni pozůstalostního soudu.
(Rozh. ze dne 20. října 1933, R I 679/33.) Pozůstalostní soud odmítl schváliti návrh pozůstalé vdovy, by byl uválen konkurs na pozůstalost. Rekursní soud schválil návrh na uvalení úpadku.
Nejvyšší soudzrušil usnešení obou nižších soudů.
Důvody:
Podle § 74 nesp. pat. platí předpisy konkursního řádu o tom, ve kterých případech jest zahájiti konkurs proto, že dluhy převyšují jmění pozůstalostí, a podle § 68 konk. ř. má návrh na prohlášení konkursu býti učiněn všemi dědici a, nelže-li docíliti o návrhu dohody, má konkurs býti prohlášen jen, bylo-li osvědčeno, že dlužník jest neschopen plniti splatné závazky nebo že jest předlužen. Podle těchto zákonných ustanovení jest jen konkursní soud povolán rozhodovat! o návrhu dědiců na prohlášení konkursu a nikde v zákoně není řečeno, že by dědic, nebo dědici k výkonu tohoto svého, práva potřebovali schválení pozůstalostního soudu. Rozhodnutí o návrhu dědiců ha prohlášení konkursu na předluženou pozůstalost musí zůstati vyhrazeno soudu konkursnímu již z toho důvodu, že by při názoru, který zastávají nižší soudy, mohlo dojiti k tomu, že by se stanovisko soudu pozůstalostního a konkursního o předpokladech pro vyhlášení konkursu na předluženou pozůstalost mohlo rozcházeti a že by pak došlo k různým rozhodnutím v téže otázce. Nižší soudy neměly se tudíž pouštěti do rozhodnutí o návrhu pozůstalé vdovy na prohlášení konkursu, nýbrž měly rozhodnutí o něm přenechati soudu konkursnímu. Poněvadž však o něm rozhodly, nezbylo než dovolacímu rekursu vyhověti a usnesení jejich zrušiti.