Čís. 12818.

Prohlášení politického úřadu po rozumu § 15 ex. ř. o tom, na které majetkové předměty veřejně prospěšné instituce nelze vésti exekuci bez poškozeni veřejných zájmů, víže exekučního soudce a nepodléhá soudnímu přezkoumáni.
Soud byl povinen, aby si vyžádal konečné jasné vyjádření politického úřadu, měl-li od něho dvě vyjádření navzájem si odporující.
(Rozh. ze dne 16. září 1933, R II 287/33). V exekuci na movitosti proti spolku »Ochotnicza straž požarna« navrhl spolek, by byla exekuce ohledně položek 1 a 2 nájemného protokolu zastavena. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Exekuční soud zastavil exekuci z důvodu, že povinná strana potřebuje zabavených věcí k výkonu všeobecně užitečné činnosti. S tímto názorem nelze však souhlasiti, ježto podle § 15 ex. ř., § 7 nař. ze dne 6. května 1897 čís. 153 ř. zák. určuje okresní úřad věci, jichž bez újmy obecně prospěšné činnosti lze použíti k uspokojení vymáhajícího věřitele. Okresní úřad sdělil přípisem ze dne 18. března 1933, že zabavených věcí není k činnosti žalované zapotřebí, a je proto soud podle § 15 ex. ř. tímto prohlášením vázán, takže k zastavení exekuce není důvodu (§ 39 čís. 4 ex. ř.). K tomu se ještě podotýká, že nebyla dosud podána zpráva okresního úřadu, že žalovaný spolek je obecně prospěšným ústavem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
I když je dodatečně předloženým potvrzením policejního úřadu v M. osvědčeno, že žalovaná jest organisací veřejně prospěšnou, nemůže přece míti dovolací rekurs úspěch. Neboť prohlášení politického úřadu po rozumu § 15 ex. ř. a §§ 5—7 min. nař. ze dne 6. května 1897 čís. 153 ř. zák. o tom, na které majetkové předměty veřejně prospěšné instituce nelze vésti exekuci bez poškození veřejných zájmů, víže exekučního soudce a nepodléhá soudnímu přezkoumání. To vyplývá z toho, že se v té příčině jedná jen o hlediska veřejnoprávní, a plyne to z doslovu posledního odstavce § 15 ex. ř. V souzeném případě jest rozhodným poslední prohlášení okresního úřadu v F. ze dne 30. dubna 1933, jímž ve shodě s prohlášením ze dne 28. března 1933 bylo soudu sděleno, že z důvodů veřejných zájmů není námitek proti provedení exekuce, o niž jde. Nepodala-li povinná strana proti tomuto prohlášení odvolání u správního úřadu podle § 3 odst. (2) resp. § 6 odst. (4) cit. min. nař., marně se nyní dožaduje nápravy u soudů. Neprávem vytýká dále dovolací rekurs, že řízení rekursního soudu bylo prý vadné, poněvadž prý rekursní soud neměl vzíti zřetel na prohlášení ze dne 20. dubna 1933, vyžádané prý prvým soudem nesprávně proti předpisům §§ 7 a 6 cit. min. nař., a že prý ono prohlášení bylo politickým úřadem vydáno proti předpisům § 6 odst. (3) cit. min. nař. bez slyšení súčastněných. Soud byl nejen oprávněn, nýbrž povinen, aby si vyžádal konečné jasné vyjádření politického úřadu, když měl od něho dvě vyjádření, jež si navzájem odporovala a tudíž obě vedle sebe nemohla obstáti. Jakým, způsobem si politický úřad při podávání svého prohlášení počínal a zda šetřil předpisů § 6, 7 cit. min. nař., vymyká se přezkoumávání soudnímu.

Citace:

č. 12818. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 188-189.