Čís. 12854.

Ustanovení § 469 obč. zák., že nestačí ke zrušení hypotéky zánik dluhu o sobě a že jest hypotekární statek tak dlouho zavázán, až Jest dluh vymazán z pozemkové knihy, neplatí při exekučním zástavním právu. Exekuční zástavní právo trvá jen dotud, dokud to odpovídá skutkovému stavu, bez ohledu na stav knihovní.
Opomenutí výmazu exekučního zástavního práva, jež vyšlo při rozvrhu nej vyššího podání na prázdno, není na překážku, aby pro tutéž pohledávku, vykonatelnou i proti vydražiteli jako solidárnímu spoludlužníku, nebyl povolen vnucený vklad zástavního práva na téže nemovitosti proti vydražiteli.
Ustanovení § 13 knih. zák. nebráni, aby s převodem vlastnického práva k ideelní polovici nemovitosti na vlastníka druhé ideelní polovice nebyl povolen současně i vklad vnuceného zástavního práva na převedený podíl.
(Rozh. ze dne 29. září 1933, R I 738/33.)
Nemovitost čís. 144 byla ve spoluvlastnictví Františka M-a a Emilie M -ové. Na polovině nemovitosti Františka M-a vázlo vnucené zástavní právo pro vykonatelnou pohledávku Okresní nemocenské pojišťovny 5657 Kč, příslušející jí proti manželům M-ovým. Ve vnucené dražbě vydražila polovinu Františka M-a Emilie M-ová. Při rozvrhu nejvyššího podání vyšla Okresní nemocenská pojišťovna se svou pohledávkou naprázdno. Zástavní právo, váznoucí na vydražené polovině nemovitosti pro tuto pohledávku, nebylo vymazáno. Okresní nemocenská pojišťovna navrhla pak exekuci Vkladem vlastnického práva na polovinu nemovitosti čís. vl. 144 pro Emilii M-ovou a vnuceným zřízením zástavního práva na téže nemovitosti k vydobytí vykonatelné pohledávky 5657 Kč. Soud prvé stolice vyhověl návrhu a nařídil, aby a) na polovině dosud Františku M-ovi připsané bylo vloženo, právo vlastnické pro Emilii M-ovou, b) by na celé nemovitosti Emilii M-ové připsané bylo vloženo právo zástavní za vykonatelnou pohledávku Okresní nemocenské pojišťovny 5657 Kč s přísl. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Prvý soud neprávem povolil vklad zástavního práva na celé nemovitosti Emilii M-ové připsané za vykonatelnou pohledávku vymáhající strany 5657 Kč, neboť nehledíc k tomu, že na celé nemovitosti neměla býti povolena exekuce, ježto o ni nebylo žádáno, nemůže býti povolena ani ohledně polovice, které příklepem nabyla dlužnice, poněvadž na polovici nemovitosti, náležející Františku M-ovi, dosud vázne tato pohledávka a, ana vydražitelka nežádala dosud za její výmaz, poněvadž se na ni z nejvyššího podání nedostalo, jest žádost aspoň nyní předčasnou. Paragraf 237 ex. ř. dává sice vydražiteli oprávnění, by nepřevzatá břemena a pohledávky, na něž st nedostalo z nejvyššího podání, při vkladu vlastnického práva k vydražené nemovitosti dal zároveň vymazati, avšak nevylučuje tento paragraf, by břemeno nebo pohledávka nebyly obnoveny, ovšem třeba za tím účelem slyšeti osobu, pro kterou právo nebo břemeno jest zapsané a jest tudíž patrno, že jest zapotřebí souhlasu nejen vydražitelky, nýbrž i oné osoby, což se může státi a není pak zapotřebí výmazu. Podle § 3 zákona ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák. soud z moci úřední, když vydražitel sám nežádal za vklad práva vlastnického k vydražené nemovitosti, může jej k tomu donucovati a při vkladu práva vlastnického pro vydražitele zároveň podle § 237, prvý odstavec ex. ř. dáti vymazati veškeré poznámky na řízení dražební se vztahující, avšak pohledávky, na něž se nedostalo, může soud jen k žádosti vydražitele, pokud se týče oprávněných osob dáti vymazati, což se v souzeném případě nestalo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu potud, že se povoluje vymáhající věřitelce vklad vnuceného zástavního práva pro její vykonatelnou pohledávku 5657 Kč s 5%ními úroky od 30. září 1930, útratami 201 Kč 35 h, útratami 138 Kč 65 h, útratami rekursu 123 Kč a útratami dovolacího rekursu jakožto dalšími útratami exekučními 279 Kč, na ideelní polovici domu čís. 44 vl. č. 144, které nabyla Emílie M-ová v exekuční dražbě vedené proti Františku M-ovi u okresního soudu v Ž. pod značkou spisovou E 241/31.
Důvody:
Vnucené zástavní právo pro vykonatelnou pohledávku okresní nemocenské pojišťovny 5657 Kč s příslušenstvím, vložené jen na ideelní polovici Františka M-a k domu č. p. 44 vl. č. 144 zaniklo již v době, když okresní nemocenská pojišťovna dne 5. března 1933 zažádala na základě téhož exekučního titulu, znějícího i proti Emilii M-ové, jež ideelní polovici Františka M-a ve vnucené dražbě proti němu vedené nabyla, o vklad zástavního práva pro tutéž vykonatelnou pohledávku na ideelní polovici nabyté Emilií M-ovou v dražbě. Neboť podle právoplatného rozvrhového usnesení ze dne 6. října 1932 č. j. E 241/31-41 vyšla okresní nemocenská pojišťovna se svou pohledávkou 5657 Kč 3 příslušenstvím na prázdno a mělo vnucené zástavní právo podle § 237 třetí odstavec ex. ř. býti vydražitelkou Emilií M-ovou vymazáno. Ustanovení § 469 obč. zák., že nestačí ke zrušení hypotéky zánik dluhu o sobě a že jest hypotekární statek tak dlouho zavázán, až jest dluh vymazán z pozemkové knihy, neplatí při exekučním zástavním právu (rozhodnutí čís. 4956 a 7548 sb. n. s.) a nemohl by se ani postupník domáhati ochrany důvěry v knihy veřejné (srovnej čís. 5153 sb. n. s.) a trvá proto exekuční zástavní právo jen dotud, dokud to odpovídá skutkovému stavu (srovnej judikát bývalého nejvyššího soudu vídeňského čís. 188), bez ohledu na stav knihovní. Nebylo by tedy opomenutí výmazu na překážku povolení vnuceného vkladu zástavního práva pro tutéž vykonatelnou pohledávku na téže ideelní polovici. Jest však uvážiti, že Emilie M-ová byla již před dražbou knihovní vlastnící druhé ideelní polovice téhož domu č. 44 vl. 144, že však vymáhající věřitelka současně v jediné žádosti žádala o vnucený vklad vlastnického práva podle § 350 třetí odstavec ex. ř. pro Emilii M-ovou k vydražené ideelní polovici a o vklad vnuceného zástavního práva jen na tuto ideelní polovici a vnucený vklad práva vlastnického byl právoplatně povolen. Vnucenému vkladu práva zástavního nepřekáží ustanovení § 13 knih. zákona (platí podle § 88 odstavec 2 ex. ř. i pro exekuční řízení), podle něhož lze povoliti vklad zástavního práva na ideelní podíl jen, jestli právo vlastnické ke knihovnímu tělesu zapsáno k rukám několika osob. Neboť účelem tohoto ustanovení jest zjednodušiti a učiniti přehledným pozemkovou knihu, čemuž by se příčilo, kdyby se výhradně vlastnictví jediného vlastníka zatěžovalo na různých ideelních podílech různými zástavními právy. Tohoto nebezpečí však není v souzeném případě, kde vlastnictví celého knihovního tělesa přešlo na výhradnou vlastnici postupně po ideelních podílech různě zatížených, neboť za takového stavu jest zřejmým, která ideelní polovice má býti zatížena vnuceným zástavním právem a v době, kdy byla podána žádost za vklad vnuceného zástavního práva, nebyla povinná strana ještě vlastnicí ideelní polovice, jež měla býti současně s knihovním převodem vlastnického práva zatížena. Ustanovení § 13 knih. zákona neklade důraz na početnost spoluvlastníků, nýbrž na početnost ideelních podílů. Jsou-li tyto zřejmé, různě zatížené a převod vlastnictví k ideelní části se děje současně s vkladem zástavního práva na převedený ideelní podíl, není překážky, aby žádosti nebylo vyhověno.

Citace:

Čís. 12854. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 245-247.