Čís. 12924.
Společník společnosti s r. o. může žádati jen podíl na zisku podle usnesení společníků o schválení bilance a o rozdělení čistého zisku. Žaloba o vyšší podíl na zisku jest přípustná jen po zvrácení onoho usnesení společníků žalobou podle § 41 zák. o spol. s r. o. za předpokladů tam uvedených. Společník, který se valné hromady zúčastnil a bilanci i rozdělení zisku schválil, nemůže se na společnosti domáhati vyššího podílu na zisku. Lhostejno, že důvěřoval ujišťování jednatele společností o správnosti bilance, a proto ji schválil.
(Rozh. ze dne 19. října 1933, Rv II 553/32.)
Žalobce domáhal se na firmě L., společnosti s r. o., zaplacení podílu na čistém zisku 184273 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobcovu potud, že zamítl žalobní nárok na zaplacení 119598 Kč jen pro tentokráte.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobcovu. Důvody:
Žalobce napadá dovoláním odvolací rozsudek jen, pokud jím žaloba o zaplacení podílu na čistém zisku za dobu od 1. října 1925 do 31. prosince 1926 — 64675 Kč — byla zamítnuta, z dovolacího důvodu § 503 čís. 4 c. ř. s., avšak neprávem. Žaloba tvořící základ souzeného sporu není ovšem přímo žalobou podle § 41 zákona o společnostech s ručením omezeným ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák., přes to však rozhodnutí odvolacího soudu jest správné. Žaloba podle tohoto zákonného ustanovení směřuje k tomu, by usnesení společníků bylo prohlášeno za zmatečné z důvodů tam uvedených. V souzeném sporu žalobce takový návrh neučinil a nárok takový nevznesl, nýbrž domáhá se jí, pokud v dovolacím řízení přichází ještě v úvahu, přímo zaplacení 64675 Kč z důvodu, že čistý zisk firmy L., společnosti s r. o. v M., jejímž žalobce je členem, byl za dobu od 1. října 1925 do 31. prosince 1926 ve skutečnosti větší, než jak byl vykázán v bilanci za rok 1926, schválené ve valné hromadě dne 13. června 1927, a že podíl žalobcův na čistém zisku skutečně dosaženém jest o 64675 Kč větší, než podíl, jaký mu připadl podle schválené bilance. K odůvodnění svého nároku žalobce, který byl sám jednatelem žalované společnosti, uvedl, že bilanci schválil, poněvadž důvěřoval v ujišťování druhého jednatele Matěje L-a, že bilance jest správná, že však později z posudku znalce účetnictví v trestní věci proti Matěji L.-ovi seznal opak; žalobce ve sporu rozvedl podrobně, které jednotlivé položky nejsou správné a z jakého důvodu, hlavně vytýkal, že různé výdaje vůbec nebyly učiněny nebo nebyly oprávněné a zásoby nebyly dostatečně oceněny. Žalobní nárok jest závislý na otázce zmatečnosti zmíněného usnesení. Společník má za trvání společnosti jen nárok na čistý zisk, vyplývající podle roční bilance; její schválení a rozdělení čistého zisku jest podle ustanovení § 35 čís. 1 citovaného zákona předmětem usnášení společníků. Společník může tedy žádati jen podíl zisku podle tohoto usnesení. Bilance a rozdělení čistého zisku za dobu do 31. prosince 19'26 byla valnou hromadou, společníků schválena. Aby žalobě o vyplacení vyššího zisku mohlo býti vyhověno, bylo by předem nutno toto usnesení společníků odstraniti. Proti usnesení společníků však zákon jednotlivému společníku poskytuje jen žalobu podle citovaného § 41 jako jediný prostředek (čís. 2276 sb. n. s.). Toho však žalobci nelze použiti, neboť jej zákon přiznává společníku hromady se zúčastnivšímu jen, když dal do protokolu proti usnesení odpor, a vyměřil k podání žaloby lhůíu jednoho měsíce ode dne zápisu usnesení do knihy protokolů. Žalobce však podle vlastního přednesu hromady se zúčastnil a bilanci i rozdělení zisku schválil. Tím padá i žalobní nárok. Okolnost, že žalobce důvěřoval ujišťování jednatele společnosti Metoděje L-a o správnosti bilance a proto ji schválil, nemůže jej podle toho, co shora uvedeno, proti společnosti odůvodniti a to ani z důvodu náhrady škody ani z obohacení.