Čís. 12802.

Má-li býti rozhodčí výrok podle § 46 českého honebního zákona exekučním titulem (§ 1 čís. 16 ex. ř.), musí jeho právní moc a vykonatelnost býti potvrzena všemi rozhodci podle druhého odstavce § 54 ex. ř.
(Rozh. ze dne 14. září 1933, R I 703/33.) Soud prvé stolice povolil exekuci na základě, rozhodčího výroku podle § 46 českého honebního zákona. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Prvý soud povolil mobilární exekuci, ač vymáhající strana v exekučním návrhu tvrdila, že čtvrtý rozhodce odepřel výrok podepsati. Podle § 3 ex. ř. může býti povolena exekuce jen na základě exekučních titulů v §§ 1 a 2 ex. ř. uvedených a patří mezi tyto tituly podle § 1 čís. 16 ex. ř. výroky rozhodců a soudů rozhodčích. Podle §§ 592 a 594 c. ř. s. jest rozhodčí výrok bezúčinným, není-li vyhotovení rozhodčího výroku, jakož i prvopis opatřen datem, kdy rozhodčí výrok byl sdělán a všemi rozhodci podepsán. Rozhodcové k žádosti strany mají na vyhotovení rozhodčího výroku písemně potvrditi právní moc a vykonatelnost výroku rozhodčího. Vymáhající strana nepředložila však takovýto výrok rozhodčího soudu a sama v exekučním návrhu uvedla, že čtvrtý rozhodce odepřel výrok podepsati. Povoliv přes to navrhovanou mobilární exekuci, posoudil prvý soud věc právně mylně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Při tom není ani třeba řešiti otázku, zda o nálezech smírčích soudů, zřízených podle § 46 zákona o myslivosti pro Čechy ze dne 1. června 1866 čís. 49 z. zák. platí či neplatí předpisy části VI. oddílu 4. civilního řádu soudního o řízení rozhodčím, zejména ustanovení druhého odstavce §§ 592 a 594 c. ř. s. Stačí, že se stěžovatel na základě rozhodčího výroku podle § 46 českého honebního zákona domáhá povolení soudní exekuce. Musí tudíž, dovolávaje se ustanovení exekučního řádu, dáti proti sobě platiti všechny předpisy tohoto zákona. Z těchto předpisů plyne, že, má-li rozhodčí výrok býti způsobilým exekučním titulem (§ 1 čís. 16 ex. ř.), musí jeho právní moc a vykonatelnost býti potvrzena rozhodci podle druhého odstavce § 54 ex. ř. Tak uznal nejvyšší soud již v rozhodnutí sb. n. s. čís. 4774, jehož se stěžovatel sám dovolává. Stěžovatel jest na omylu, domnívá-li se, že podle uvedeného ustanovení zákona není zapotřebí, aby právní moc a vykonatelnost rozhodčího výroku byla podepsána všemi rozhodci. Mluví-li § 54 v odstavci druhém o potvrzení »rozhodců«, nelze tomu jinak rozuměti, než že potvrzení musí býti podepsáno všemi rozhodci, neboť jinak by musilo býti zákonem ustanoveno, kolik podpisů stačí za uvedeným účelem (srov. rozh. GLU. n. ř. 2123, 3901, kde se dovozuje správnost názoru tuto hájeného zejména též podle dějin vzniku zákona vzhledem k obsahu materialií). Poněvadž předložený rozhodčí výrok není podepsán všemi rozhodci, jak stěžovatel připouští, nevyhovuje zákonným podmínkám a nelze proto exekuci povoliti. Nebylo tvrzeno, že jeden z rozhodců zemřel anebo že byl jinak zaneprázdněn, a netřeba proto řešiti otázku, co má nastati v takovém případě.

Citace:

č. 12802. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 163-164.