Čís. 13019. Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.). Výhrada určitého územního obvodu pro konání služeb jest podstatnou částí služební smlouvy obchodního cestujícího ve smyslu § 26 čís. 2 zák. Lhostejno, že přijetím nového obchodního cestujícího pro týž obvod nebyl zmenšen nárok na provise, any příslušely i z obchodů ujednaných novým obchodním cestujícím. Zaměstnanec, vystupuje předčasně ze služebního poměru, není povinen, by oznámil zaměstnavateli ihned důvod předčasného vystoupení; stačí, byl-li tu zákonný důvod v době zrušení služebního poměru a prokáže-li se teprve na soudě. (Rozh. ze dne 16. listopadu 1933, Rv II 620/31.) Žalobce byl zaměstnán u žalované firmy jako obchodní cestující pro určitý územní obvod. Když žalovaná přijala pro týž územní obvod jiného obchodního cestujícího, vystoupil žalobce ze služby u žalované a domáhal se na ní žalobou, o niž tu jde, služebních požitků za výpovědní dobu. Oba nižší soudy žalobu zamítly. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody: Dovolání žalobcovo jest oprávněno, pokud vytýká napadenému rozsudku právní mylnost (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) v tom směru, že odvolací soud v přijetí nového obchodního cestujícího žalovanou firmou pro týž rayon, který byl vyhražen smluvně žalobci, nespatřoval porušení podstatného ustanovení služební smlouvy se žalobcem a tudíž důležitý důvod opravňující žalobce k předčasnému vystoupení ze služby. V souzené věci není sporu o tom, že žalobce byl ve službách žalované firmy od roku 1921 jako obchodní cestující, že mu byl smluvně vyhražen určitý územní obvod, a to okres kroměřížský a uhersko-brodský, část okresu hulínského, vsetínského a část Slovenska, kde žalobce uzavíral pro žalovanou obchody a z uzavřených obchodů měl smluveny provise. Žalovaná firma přednesla sice v žalobní odpovědi, že v rayonu uhersko-brodském nebyl žalobce zástupcem výlučným, protože prý v tomto rayonu byl vedle něho oprávněn uzavírati obchody také její tehdejší ředitel Max F.; ale toto její tvrzení nemá významu pro souzený spor, ježto žalobce nespatřoval porušení své služební smlouvy a důležitý důvod k vystoupení ze služby v tom, že v jeho vyhraženém rayonu uzavíral nějaké obchody ředitel Max F., nýbrž v tom, že žalovaná firma přijala pro rayon, vyhražený smluvně jemu, nového obchodního cestujícího Aloisa K.-a a že tento nový cestující uzavíral tam obchody pro žalovanou v době, kdy žalobce byl ještě ve službách žalované firmy. Nižšími soudy bylo zjištěno, že si žalovaná firma skutečně zjednala Aloisa K.-a jako obchodního cestujícího pro týž rayon, jako měl žalobce, a to již koncem prosince 1930, že konečné dojednání o tom se stalo dne 3. ledna 1931, že tento nový obchodní cestující byl v doprovodu Rudolfa S.-a na obchodní cestě již dne 3. ledna 1931, tudíž v době, kdy žalobce byl ještě ve službách žalované firmy, a že Alois K. dne 3. ledna 1931 ukazoval v kavárně knížku, že cestuje pro žalovanou firmu, a chlubil se, že pro ni již udělal obchod. Podle § 26 čís. 2 zákona o obch. pom. ze dne 16. ledna 1910 čís. 20 ř. zák. jest považovati za důležitý důvod opravňující zaměstnance k předčasnému vystoupení, poruší-li zaměstnavatel podstatná ustanovení služební smlouvy. Podstatné ustanovení služební smlouvy s obchodním pomocníkem záleží zejména i v určení druhu a rozsahu služebních úkonů (§ 6 odst. (1) zák. o obch. pom.). Byl-li žalobci jako obchodnímu cestujícímu smluvně vyhražen určitý územní obvod pro konání jeho služeb, nelze pochybovati o tom, že tato smluvní výhrada byla proň podstatnou částí služební smlouvy. Žalobce ve sporu právem zdůrazňoval, že pro obchodního cestujícího má závažný význam znalost poměrů zákaznických a trvalý a nepřerušený styk se zákaznictvem v určitém obvodě a že proto má obchodní cestující veliký zájem na tom, by zůstal stále v osobním styku se zákazníky. Nezáleží na tom, že tu jde vlastně — jak uvedl soud odvolací — o zákazníky firmy a odběratele jejího zboží, neboť rozhodné jest jen, že výhrada určitého rayonu jest podstatnou částí služební smlouvy obchodního cestujícího. Zjištěné jednání žalované firmy, která si zjednala pro obvod vyhražený smluvně žalobci bez jeho vědomí a souhlasu nového obchodního cestujícího, jenž pak v témže obvodě konal i obchodní cestu, a to vše v době, co žalobce byl ještě ve službách žalované firmy, jest považovati za počin protismluvní, porušující podstatně služební smlouvu žalobcovu. Na tom nic nemění okolnost, že přijetím nového obchodního cestujícího nebyl zmenšen žalobcův nárok na provise, protože žalobce měl podle § 11 odst. (3) zák. o obch. pom. nárok na provise i z obchodů ujednaných tímto novým obchodním cestujícím, neboť požitky nejsou jediným kusem smluvním a smlouva služební může býti podstatně porušena i tehdy, když se protismluvní opatření nedotýká služebních požitků v neprospěch zaměstnancův (viz rozh. čís. 2367 sb. n. s.). Ostatně nelze tvrditi, že žalobce nemohl býti poškozen na nároku na provise, neboť není vyloučeno, že svou osobní činností při svých osobních známostech by byl mohl vyzískati na provisích více než nový, dosud nezapracovaný cestující. Pokud se v napadeném rozsudku zdůrazňuje, že v dopisu ze dne 8. ledna 1931, kterým oznámil právní zástupce žalobcův žalované firmě přerušení služebního poměru, nebylo uvedeno jako důvod tohoto přerušení, že byl přijat nový obchodní cestující, jest k tomu připomenouti, že zaměstnanec, vystupuje předčasně ze služebního poměru, není povinen, by oznámil zaměstnavateli ihned důvod předčasného vystoupení, nýbrž, že stačí, byl-li tu zákonný důvod v době zrušení služebního poměru a prokáže-li se teprve na soudě (rozh. čís. 7384 sb. n. s.). Tím, že si žalovaná firma zjednala nového obchodního cestujícího pro obvod vyhražený smluvně žalobci a že tento nový cestující konal tam obchodní cestu v době, kdy žalobce byl ještě u žalované v poměru služebním, byl dán žalobci žalovanou firmou důležitý důvod k předčasnému zrušení služebního poměru podle § 26 zák. o obch. pom., tento důvod byl žalobcem ve sporu uplatněn a prokázán a žalovaná firma jest proto žalobci povinna k náhradě podle ustanovení § 29 zák. o obch. pom. Tento nárok byl žalobcem soudně uplatněn ve lhůtě § 34 zák. o obch. pom. Nižší soudy, neuznavše v tomto smyslu a zamítnuvše žalobu, pochybily po stránce právní a dovolací důvod podle § 503 čís. 4 c. ř. s. jest tudíž opodstatněn.