Čís. 12993.

V odvolání z rozsudku pro zmeškání roku žalobcem může žalobce uplatňovati odvodem proti jednacímu protokolu prvního soudu podle § 292 druhý odstavec c. ř. s., že se k roku nedostavila žádná strana a že byl prohlášen klid řízení.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1933, Rv I 1813/33.)
K roku u okresního soudu dostavil se jen žalovaný, popřel obsah žaloby a navrhl, by byl vynesen rozsudek pro zmeškání, jímž se žaloba zamítá. Procesní soud prvé stolice návrhu vyhověl a žalobu zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolatelka uplatňovaný odvolací důvod nesprávného posouzení po strance skutkové a právní vůbec neprovádí, nýbrž jen rozpor se spisy, při čemž právě to, co v tomto směru uvádí, je v rozporu s obsahem spisu. Tvrzení odvolatelky, že se v určený den a hodinu nikdo ze stran k roku nedostavil a že byl soudcem prohlášen klid řízení, je v rozporu s jednacím protokolem, podle kterého žalovaný byl osobně přítomen, žalovaný popřel, že je žalobkyni něco dlužen, a navrhl, by rozsudkem pro zmeškání byla žaloba zamítnuta. Žalovaný také protokol podepsal. O klidu řízení není ve spise záznamu. Je proto též bezpodstatné tvrzení odvolatelky, že rozsudek pro zmeškání lze vyhlásiti jen k návrhu dostavivší se strany, neboť žalovaný podle protokolu návrh takový učinil. Neodpovídají-li snad údaje v jednacím protokolu skutečnosti, musela by to odvolatelka výslovně vytknouti. Naprosto není však správné, že napadený rozsudek je v rozporu se spisem.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud neuznal opodstatněnými odvolací důvody rozporu se spisy a nesprávného právního posouzení věci, přihlížeje jen k jednacímu protokolu, s jehož obsahem bylo v rozporu tvrzení odvolatelčino, že v určený den a v určenou hodinu nikdo ze stran se k roku nedostavil a že byl prohlášen klid řízení. K tvrzení tomuto odvolací soud nehleděl proto, že odvolatelka v odvolání výslovně nevytýkala, že údaje jednacího protokolu jsou nesprávné a neodpovídají skutečnosti. Jest sice pravda, že odvolatelka nevytýkala výslovně nesprávnost jednacího protokolu. Leč tomu, co tvrdila o okolnostech, za nichž, kdyby byly pravdivé, by k vynesení rozsudku pro zmeškání nebylo smělo dojíti a o nichž odvolatelka nabídla důkaz svědky, nelze rozuměti jinak, než, že tím namítala nesprávnost jednacího protokolu. Jednací protokol činí sice, pokud není proti němu výslovného odporu strany, plný důkaz o průběhu a obsahu jednání (§ 215 c. ř. s.), avšak proti němu se připouští, jako proti každé veřejné listině odvod (§ 292 odstavec druhý c. ř. s.), jenž se může opírati zejména i o to, že jest nepravdou, co je protokolováno. Odpor proti protokolu ve smyslu §§ 212 a 215 c. ř. s. žalobkyně vznésti nemohla, poněvadž nebyla přítomna při jeho sepisování. Odvolatelka se pokusila o odvod proti jednacímu protokolu tvrdíc, že se k roku nedostavila žádná strana a že byl prohlášen klid řízení, a proto jest v rozporu se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), uvádí-li odvolací soud, že odvolatelka nevytýkala nesprávnost jednacího protokolu. Odvolací soud následkem nesprávného pojetí obsahu odvolacího spisu neprovedl důkazy nabízené odvolatelkou k dolíčení uplatňovaných důvodů odvolacích (druhý odstavec § 482 c. ř. s.) o okolnostech pro posouzení věci rozhodných, čímž zůstalo odvolací řízení neúplným, což právem žalobkyně v dovolání vytýká.

Citace:

č. 12993. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 465-466.