Čís. 13011. Příslušnost podle § 87 a) j. n. Je-li žalováno o zaplacení trhových cen za zboží objednané několika samostatnými objednávkami, které nejsou v právní souvislosti, musí žalobce, opírá-li příslušnost soudu o předpis § 87 a) j. n., prokázati podmínky v tomto paragrafu stanovené u každé jednotlivé objednávky. »Listinou« ve smyslu § 87 a) j. n. jest jen listinný doklad, jenž tu byl již v době podání žaloby, nikoliv i písemné prohlášení odpůrcovo, učiněné teprve ve sporu buď do protokolu nebo přípravným spisem. (Rozh. ze dne 11. listopadu 1933, R II 433/33.) Žalobě o zaplacení za zboží dodané z různých objednávek, zadané na soudě místně příslušném podle § 87 a) j. n., procesní soud prvé stolice vyhověl, zamítnuv námitku místní nepříslušnosti. Odvolací soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti ohledně několika zažalovaných nároků a odmítl žalobu co do těchto nároků, ježto žalobkyně nedoložila písemné objednávky, pokud se týče dodávky listinami. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Dovolací soud sdílí právní názor soudu odvolacího, že, je-li žalováno, jako v souzeném případě, o zaplacení trhových cen za zboží objednané několika samostatnými objednávkami, které nejsou v právní souvislosti, musí žalobce, opírá-li příslušnost soudu o předpis § 87 a) j. n., prokázati podmínky v tomto paragrafu stanovené ohledně každé jednotlivé objednávky. Musí tedy u každé jednotlivé žalobní položky prokázati listinou objednávku i převzetí zboží, při čemž nesmí listinný průkaz zavdávati důvody k pochybnostem (rozh. 3198 a 3200 sb. n. s.). Slovem »listina« nelze však rozuměti, jak stěžovatel míní, též prohlášení odpůrcovo, učiněné teprve ve sporu buď do protokolu nebo přípravným spisem, nýbrž jest pojem »listiny« vykládati ve smyslu listinného dokladu, jenž byl pořízen již před podáním žaloby, jenž tu již byl v den podání žaloby, o nějž mohl žalobce v den žaloby opříti příslušnost soudu, u něhož žalobu podal. Takovýmto listinným dokladem není však přípravný spis, podaný ve sporu zahájeném k žalobě, neboť v den podání žaloby není jisto, zda a jaké prohlášení žalovaný ve sporu učiní o objednávce a o převzetí zboží a byl by základ soudní příslušnosti příliš vratký, kdyby měl záviseti teprve na budoucím prohlášení odpůrcově ve sporu samotném. Nelze se domýšleti, že by byl zákonodárce chtěl opříti sudiště podle § 87 a) j. n. o tento vratký základ. I když se tedy v § 87 a) j. n. nežádá, by žalobce přiložil písemné doklady o místní soudní příslušnosti hned k žalobě, jest na tom trvati, že doklady již v den žaloby musí existovati, musí žalobce míti již jistotu, že je bude moci ve sporu předložiti, neboť není myslitelno, že by zákonodárce chtěl žalobci umožniti podávání žalob u soudu na nejisto určeného, poněvadž by se to příčilo i procesní hospodárnosti i účelnosti, kterou u každého zákonného předpisu jest předpokládati. Naproti tomu stačí ovšem, vyplývá-li z korespondence stran, že žalovaný objednávku učinil a dodané zboží převzal. Musí však tento závěr vyplývati z korespondence nepochybně, musí z ní býti jasno, které objednávky a které dodávky se týče, aby se dalo posouditi, zda právě objednávky, jichž žaloba se týká, byly učiněny a zda převzato zboží, jehož trhová cena je zažalována. Nelze proto odůvodniti sudiště podle § 87 a) j. n. poukazem na projevy žalovaného v přípravných spisech sporů, jak stěžovatel činí, neboť to nejsou listiny, jež má zákon na mysli.