Čís. 12828.

Oprávněný podnikatel staveb jest oprávněn převzíti smlouvou provedení stavby. Nedal-li provésti stavbu osobou oprávněnou ke stavitelské živnosti, nestala se platně ujednaná stavební smlouva nicotnou.
(Rozh. ze dne 21. září 1933, Rv I 127/32.)
Ve sporu o zaplacení za provedené stavební práce nevyhověl Nejvyšší soud žalobcovu dovolání. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Žalovaní namítali v prvé stolici nicotnost stavební smlouvy mezi stranami podle § 879 obč. zák. tvrdíce, že žalobce je jen podnikatelem staveb, ne však koncesovaným stavitelem nebo zednickým mistrem, takže nebyl k provádění stavby oprávněn. Prvý soud se námitkou obíral, neshledal ji však odůvodněnou. Žalovaní v odvolání poukazovali výslovně na nicotnost stavební smlouvy. Odvolací soud se však námitkou tou neobíral, ač především měl rozřešiti otázku nicotnosti smlouvy. Ježto podklad pro nicotnost stavební smlouvy byl přednesen již v prvé stolici, jest se obírati do volacímu soudu z úřadu namítanou nicotností, třebas žalovaní v dovolací odpovědi nicotnost tu již nevytýkají. Je zjištěno, že žalobce je oprávněným podnikatelem staveb. Jak ve výnosech ministerstva vnitra ze dne 13. května 1899 čís. 38978/98 a pražského místodržitelství ze dne 11. června 1899 čís. 85043 č. 73 sb. norm. (srov. svazek X. kompasu Řád živnostenský, I. díl z roku 1926, str. 799) uvedeno, jest podnikatelství staveb svobodnou živností a lze ji provozovati buď tím způsobem, že podnikatelé staveb dávají jako stavebníci na vlastním pozemku a na vlastní účet provésti stavbu, by ji dále se ziskem prodali, nebo tím způsobem, že přejímají provedení staveb na cizích pozemcích a dají je provésti osobou k stavitelské živnosti oprávněnou, při čemž jejich zisk záleží v rozdílu mezi cenou, za kterou převzali provedení, a náklady na provedení stavby (srov. rozh. čís. 7928 sb. n. s.). Z toho plyne, že žalobce jako oprávněný podnikatel staveb byl oprávněn převzíti smlouvou provedení sporné stavby a že tudíž smlouva stavební mezi stranami není nicotná podle § 879 obč. zák. Ovšem, že byl žalobce povinen dáti provésti stavbu osobou oprávněnou k stavitelské živnosti. Neučinil-li tak, nemohla se platně ujednaná smlouva stavební státi nicotnou proto, že snad žalobce se provinil dodatečně po ujednání platné smlouvy proti předpisům živnostenského řádu. Že bylo výslovně ujednáno mezi stranami při uzavření stavební smlouvy, že žalobce bude prováděli stavbu sám, nebo že s tím obě strany samozřejmě při ujednání smlouvy počítaly, takže by se byl žalobce již od prvopočátku zavázal k činnostem, za které zákon ze dne 26. prosince 1893 čís. 193 ř. z. trestá jak stavitele propůjčivšího se ke krytí, tak i osoby, které pod tímto krytím vyvíjejí činnost (srovnej rozh. čís. 7928, 10582 sb. n. s.), ze zjištění nižších soudů neplyne, a nebylo to ani žalovanými tvrzeno, neboť z přednesené okolnosti, že žalobci prohlásili, že nechtějí s nikým jiným nic míti než s ním, lze jen vyvoditi, že toliko s ním se chtěli vypořádati v příčině stavby a s nikým jiným. Jest proto dovolacímu soudu vycházeti ze smlouvy stavební mezi stranami jako ze smlouvy platné a jest se dovoláním žalobcovým obírati věcně.

Citace:

č. 12828. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 204-205.