Čís. 12822.

Pozemková reforma.
Pro nárok na zaplacení ujednané kupní ceny, pokud se týče přejímací ceny jest přípustným pořad práva.
(Rozh. ze dne 19. září 1933, R I 322/33.)
V žalobě na presidenta Státního pozemkového úřadu a na československý stát tvrdil žalobce, že mezi ním a prvým žalovaným, předsedou Státního pozemkového úřadu, došlo k ujednání ústní trhové smlouvy, podle níž československý stát koupil od žalobce za sjednanou trhovou cenu 20500000 Kč a za dalších podmínek v žalobní žádosti podrobně vypočtených nemovitosti velkostatku. Dovozoval, že tato smlouva není dohodou ve smyslu § 44 zákona čís. 329/20 Sb. z. a n., nýbrž prostou trhovou smlouvou, nesouvisející s provedením pozemkové reformy na tomto velkostatku. Domáhal se pak toho, by rozsudkem bylo zjištěno, že ona trhová smlouva mezi žalobcem a žalovaným československým státem vznikla a jest po právu, dále, by Státní pozemkový úřad byl uznán povinným, zaplatiti žalobci 20500000 Kč s příslušnými úroky, by žalovaný president Státního pozemkového úřadu a Státní pozemkový úřad byli uznáni povinnými rukou společnou a nerozdílnou vyhotoviti a podepsati ve vší formě práva onu trhovou smlouvu buď ve formě trhové smlouvy nebo ve formě dohody. Žalovaní vznesli proti žalobě námitku nepřípustnosti pořadu práva, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud nevyhověl žalobcovu rekursu ohledně žalovaného presidenta Státního pozemkového úřadu, vyhověl však rekursu ohledně československého státu a zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva ohledně tohoto žalovaného. V tomto směru uvedl v důvodech: Prvý soud je názoru, že se již podle obsahu žaloby a podle obsahu dohody žalobní nárok opírá o smlouvu, která není ničím jiným než dohodou ve smyslu §§ 14, 26 a 44 náhr. zák., že dohoda taková má povahu veřejnoprávní, je správním úkonem státního orgánu, a že proto nárok z ní nepatří na pořad práva. Prvý soud staví se tu zřejmě na stanovisko zaujaté v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. září 1930 R I 591/30 (sbírka čís: 10109), kteréžto rozhodnutí bylo předmětem rozhodnutí senátu pro řešení kompetenčních konfliktů, utvořeného podle zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 3 sb. z. a n., který ve svém rozsudku ze dne 7. prosince 1931 č. j. 758/31 (uveřejněno ve sb. nejv. soudu civ. Dodatek V. k ročníku XIII.) vyslovil ve věci náhrady za převzatý majetek, že k rozhodování jsou příslušné řádné soudy. Prvý soud přehlédl, že i nejvyšší soud v onom svém rozhodnutí v poznámce připustil, že žádné pravidlo není bez výjimky a že na příklad § 24 náhr. zák. dovoluje Státnímu pozemkovému úřadu vyměniti (a zajisté i odkoupiti) nezabranou půdu a že tato směnná smlouva je ovšem smlouva soukromoprávní a poměr z ní poměrem soukromoprávním, takže by se strany z něho musily žalovati navzájem před soudem. Podobně má se věc i v souzeném případě, kde žalující strana tvrdí, že se kupní smlouva týkala i půdy státem nezabrané, pokud se týče půdy ze záboru již propuštěné, jakož i příslušenství, ba i věcí movitých, tedy věcí záboru nepodléhajících. Ale nehledíc ani k tomu, má soud rekursní za to, že, i kdyby skutečně. šlo tu o dohodu po rozumu §§ 14, 26 a 44 náhr. zák., přece jen v podstatě by šlo o pohledávku soukromoprávní, jejíž zaplacení se žalobce domáhá a jejíž přezkoumání spadá do kompetence řádných soudů (§§ 42, 44, 47, 52 náhr. zák.). Dohoda jeví znaky smíru po rozumu § 1380 obč. zák., tedy poměru soukromoprávního, o němž rozhodovali přísluší jen řádným soudům. Pokud se žalobce domáhá též zjištění existence smlouvy a jejího podepsání ohledně koupě a převzetí panství V., jde v podstatě jen o prejudicielní určovací návrh po rozumu § 236 c. ř. s., kdežto hlavním a podstatným bodem žalobní žádosti je nárok, aby žalovaná strana (čsl. erár) byla uznána povinnou zaplatiti straně žalující 20500000 Kč s přísl., kterýžto nárok žalobní čelí jen proti žalovanému eráru.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Rekursní soud případně uvedl, že zjišťovací část žalobního žádání jest jen předem do žaloby pojatým mezitímním návrhem na zjištění podle § 236 c. ř. s. a že jde vlastně o žalobu na zaplacení kupní ceny ujednané dohodou, pokud se týče přejímací ceny. Že taková žaloba, to jest žaloba o zaplacení i případné přejímací ceny patří na pořad práva, bylo zevrubně dovoděno v rozhodnutí senátu pro řešení kompetenčních konfliktů ze dne 7. prosince 1931 č. j. 758/31 (srovnej též rozhodnutí téhož senátu ze dne 5. června 1931 č. j. 714/31, uveřejněné ve sb. n. s. z roku 1931 dodatek čís. I.). Co se týče mezitímního zjišťovacího návrhu, souhlasí i tu dovolací soud s rekursním soudem a odkazuje na důvody napadeného usnesení.

Citace:

č. 12822. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 195-197.