Čís. 12783.

Přikázání pohledávky státu v knihovním pořadí nevadí, že zástavní právo pro ni bylo nedopatřením v žádosti o jeho zápis v pozemkové knize jen »poznamenáno«, nikoliv »zaznamenáno«.
(Rozh. ze dne 8. září 1933, R I 852/33.)
Proti přikázání daní a dávky z majetku státu v přednostním pořadí vznesl knihovní věřitel odpor, ježto řečené pohledávky eráru byly v pozemkové knize jen poznamenány. Soud prvé stolice nevyhověl odporu, maje za to, že se poznamenání práva zástavního dostalo do pozemkové knihy mylně místo jeho záznamu, jenž prý byl vlastně navrhovatelem zamýšlen, poněvadž poznámka práva zástavního nemá právního významu a proto prý povolením a provedením knihovního zápisu s tímto pravým a jediné možným úmyslem nabyl erár také pořadí. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci, podle zákona dále jednal a nové rozvrhové usnesení vydal. Důvody: Proti názoru prvého soudu obrací se právem stížnost, poukazujíc k ustanovení § 4 knih. zák., podle něhož lze nabýti knihovních práv jen jejich zápisem, čímž lze rozuměti jen vklad nebo záznam podle § 38 c) knih. zák., nikoliv však poznámku, jež nemůže založiti všechna práva, majíc podle knihovního zákona zcela jiné určení a jsouc nezpůsobilá taková práva založiti. Právem poukazuje dále stížnost k tomu, že nezáleží na tom, jaký úmysl měl berní úřad, podávaje knihovní žádost, nýbrž že pro nabytí jeho práva jest rozhodný doslov knihovního zápisu, což žádá i ohled na zadnější hypotekární věřitele, aby, důvěřujíce zápisům v knize pozemkové, neutrpěli na svých právech újmy. Důsledkem tohoto správného stanoviska stěžovatelova je, že k uvedené pohledávce nelze vůbec hleděti v pořadí, ve kterém došlo k jejímu poznamenání a že na ni může dojíti až pod C 46, kde je poznamenáno dražební řízení pro vykonatelnou pohledávku eráru, ale rekursní soud nemůže sám ve věci rozhodnouti, poněvadž není blíže v I. stolici vysvětlen dosah citovaného odporu stěžovatelova.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud nepřiznal pohledávce státu uspokojení v knihovním pořadí, protože v pozemkové knize je pro pohledávku zástavní právo jen poznamenáno, nikoli zaznamenáno. Leč zástavní právo lze buď vložiti nebo zaznamenali (§ 9 knih. zák.), nikoli poznamenati (§ 20 knih. zák.). Uvedl-li berní úřad v žádosti o zápis zástavního práva, že žádá, by zástavní právo bylo »poznamenáno«, šlo očividně o omyl, o přepsání a žádost měla správně bytí vyřízena, že se zástavní právo »zaznamenává« (§ 38 c) knih. zák.). Tomu nebylo ustanovení § 96 knih. zák. na závadu, neboť opraven by byl jen zřejmý omyl při označení skutečně zamýšleného způsobu zápisu (srovnej rozh. v Bartschově »das oest. allgemeine Grundbuchsgesetz« 3. vydání str. 121). Poznámce zástavního práva pro daňovou pohledávku státu jest proto přikládati význam a účinek záznamu a první soud nepochybil, když pohledávku státu jako v pozemkové knize zaznamenanou a předloženým výkazem nedoplatků prokázanou v knihovním pořadí přikázal.

Citace:

č. 12783. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 121-122.