Čís. 13047.
Byla-li na místě určeném pro udání směnečníka vytištěna jen slova: »Pharmacia X.« s udáním místa, šlo jen o pouhé označení závodu, nikoliv však o jméno nebo firmu osoby, jež měla platiti. Výstavce byl proto oprávněn doplniti nedostatečný údaj směnečníka vepsáním jména majitele lékárny.
Doplnění směnky údajem směnečníka jest pnpustné i po protestu. Doplnění podstatné náležitosti směnky po protestu není nepřípustné proto, že k zachování směnečného práva byť i jen proti jedné z osob směnečně zavázaných, bylo třeba protestu.
Koncesované lékárny lze udělili zásadně jen fysickým osobám, nikoliv společnosti.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1933, Rv I 1946/33.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný příjemce (lékárník), že v době jeho podpisu byla na směnce jako směnečník uvedena jen »Pharmacia Orion v X. u divadla«, další adresa směnečníka (žalovaného) byla prý tam teprve po protestu neoprávněně a protismluvně připsána. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Pokud se týče právního posouzení věcí, jest jádrem sporu otázka, zda sm.ěnku bylo lze považovali co do podstatné náležitosti udání směnečníka (§ 3 čís. 6 sm. zák.) za biancosměnku čili nic. Zjištěno bylo, že před dovolatelovým podpisem byla na místě určeném pro uvedení směnečníka vytištěna jen slova: »Pharmacia Orion, X., U divadla«. Dovolatel jest na omylu, domnívaje se, že tím bylo vyhověno formální náležitosti udání směnečníka, poněvadž prý slova »Pharmacia Orion« jsou nepochybně jménem, pod nímž může býti vedena lékárna. Z názvu »Pharmacia Orion«, bylo by lze souditi na akciovou společnost. Tu však dovolatel přezírá, že podle zákona ze dne 18. prosince 1906 čís. 5 ř. z. z roku 1907 lze uděliti koncesované lékárny zásadně jen fysickým osobám, nikoli společnosti (srovnej rozhodnutí bývalého správního soudu ve Vídni sb. Budwinského čís. 12019 z roku 1918). Vzhledem k tomu nelze v uvedeném označení spatřovat! nic jiného než pouhé označení závodu (čl. 16, druhý odstavec obch. zák.), nikoli však jméno nebo firmu osoby, která má platiti, a jen takový údaj by vyhovoval předpisu § 3 čís. 6 směn. zák., při čemž ovšem lze přisvědčiti dovolateli, že takto udaná osoba skutečně existovati ani nemusí. Nehledě však k tomu, připustil dovolatel, že se chtěl zavázati jako příjemce, a byl proto výstavce oprávněn, považovati razítkový výtisk jen za označení podniku dovolatelova. Poněvadž však takové označení nestačilo k udání směnečníka, byl výstavce dále oprávněn, doplniti tento nedostatečný údaj tak, jak se stalo. Toto právo přešlo na žalobce jako nabyvatele směnky (srovnej rozh. n. s. sb. čís. 5812). Nelze proto tvrditi, že směnka byla doplněna proti úmluvě nebo že byla zfalšována. Pokud se týče dovolatele jako příjemce směnky, nebylo zapotřebí protestu (§ 40 sm. zák.), a jest proto přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že naznačené doplnění směnky se mohlo státi i po protestu (srv. rozh. sb. n. s. čís. 4416). Dovolatelův názor, že doplnění podstatné náležitosti směnky po protestu jest nepřípustné i tehdy, bylo-li k zachování směnečného práva byť i jen proti jedné z osob směnečně zavázaných třeba protestu, nemá opory ani v zákoně ani v nauce ani v judikatuře.