Čís. 12778.

Při poukazu (asignaci) podle § 1400 obč. zák. se vyhledává, aby asignát plnil asignatáři sice na základě zmocněni asignanta a na jeho účet, avšak svým vlastním jménem, nikoliv jménem asignanta.
(Rozh. ze dne 7. září 1933, Rv I 44/32.)
Žalobce měl za E-em peněžitou pohledávku. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce zaplacení pohledávky na Dr. G-ovi, právním zástupci E-ovu, opíraje žalobní nárok o poukaz. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení v tom, že nebylo vyhověno žalobě z důvodů asignace. Při asignaci podle § 1400 obč. zák. se vyhledává, by asignát plnil asignatáři sice na základě zmocnění asignanta a na jeho účet, avšak svým vlastním jménem a nikoliv jménem asignanta. Jde tedy o přímý vlastní závazek asignátův proti asignatáři, čehož tu však nebylo, neboť z dopisu žalovaného ze dne 3. a 5. prosince 1928 plyne, že žalovaný měl plniti žalobci toliko jako mandatář Josefa E-a jménem tohoto a nikoliv jménem vlastním. Nelze proto mluviti o závazku žalovaného z důvodu asignace. Že byl nesprávný právní názor nižších soudů, že žalobci proti žalovanému jako mandatáři Josefa E-a nepřísluší zažalovaný nárok (srovnej ustanovení § 1019 obč. zák., jež bylo zrušeno § 108 třetí novely k obč. zák.), žalobce v dovolání již nevytýká a rovněž jiný právní důvod žaloby v dovolání již neuplatňuje.

Citace:

č. 12778. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 116-116.