Čís. 12821.

Přípustnost pořadu práva pro nárok vlastníka povozu proti obci na vydání povozu, který, ježto byl ponechán na veřejné cestě bez dozoru, dal starosta zavésti do kůlny a který obec zadržuje pro náklad s tím spojený.
(Rozh. ze dne 18. září 1933, R I 695/33.) Žalobci domáhali se na žalované obci v Čechách vydání fasuňkového vozu a 23 kusů švestkových dřev. Žalovaná obec namítla, že starosta po marném vyzvání žalobců, by vůz s dřevem, který nechal žalobce na silnici státi, odstranili, vůz ten u výkonu silniční policie, tudíž ve funkci administrativní dal odvézti se silnice do kůlny, že tudíž domáhání se vydání vozu nepatří na pořad práva. První soud, vyhověv námitce nepřípustnosti pořadu práva žalobu odmítl s odůvodněním, že starosta jednal jako osoba veřejná, oprávněná vykonávati silniční policii, že se tudíž jedná o veřejnoprávní úkon, proti kterému žalobcům přísluší si stěžovati k úřadům správním, nikoliv domáhati se vydání vozu pořadem práva. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: První soud zjistil, že starosta žalované obce dal odstraniti vůz naložený dřevem se silnice, kde ho žalobce nechal státi, že vůz ten starosta dal dopraviti do kůlny a že se nyní zdráhá vůz tento vydati, dokud žalobci nezaplatí náklady spojené s odstraněním vozu se silnice a s jeho uschováním v kůlně. Podle § 8 zákona ze dne 15. června 1866 čís. 47 z. zák. pro Čechy nesmí povozy bez potahu býti nechány bez dozoru na silnici, a to pod následky pokuty (§ 12 cit. zák.). Podle § 14 cit. zák. přísluší výkon silniční policie zpravidla starostovi obce, který také koná vyhledávání, vydává nálezy, uloží pokuty, vybírá uložené pokuty a náhrady za způsobené škody. Nechal-li žalobce vůz na silnici bez dozoru státi a neodstranil ho, ačkoliv k tomu byl vyzván, byl starosta oprávněn u výkonu silniční policie vůz dáti odstraniti se silnice. Tím ovšem vykonává úkon veřejnoprávní. Odstraněním vozu se silnice jest však jeho správní úkon až na to, že podle § 12 cit. zák. mohl uložiti žalobci pokutu, skončen. Byly-li s odstraněním vozu a s jeho uskladněním spojeny výlohy, nemůže tyto náklady starosta požadovati podle § 14 cit. zák., neboť podle tohoto ustanovení může starosta vybírati jen náhrady za škody uvedené v § 1 cit. zák. Vůz, který nechal žalobce na silnici státi, měl sám na svůj náklad odstraniti. Dal-li vůz odstraniti starosta a hradila-li obec náklady s tím spojené, hradila je obec za žalobce, který byl k vynaložení tohoto nákladu podle zákona povinen, a může obec náhradu na žalobci požadovati podle § 1042 obč. zák., tudíž pořadem práva. Zadržuje-li obec vůz s dřívím pro nezaplacení nákladů spojených s odstraněním vozu se silnice, a s jeho uskladněním, nečiní tak již ve výkonu silniční policie, výkon ten byl uskladněním vozu skončen, nýbrž proto, že uplatňuje nárok soukromoprávní. Žalobce domáhá se vydání svého vozu, který mu obec odepírá vydati před zaplacením vynaloženého nákladu místo a pro žalobce. Uplatňují tudíž žalobci soukromoprávní nárok a jest proto námitka nepřípustnosti pořadu práva bezdůvodná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalovaná obec neprávem napadá usnesení rekursního soudu. Jde o spor, v němž se žalobci domáhají toho, by žalovaná obec vydala jim jejich fasuňkový vůz a 23 kusy švestkových dřev, které jim zadržuje a nechce vydati, dokud žalobci nezaplatí náklad spojený s převezením vozu, a uloženou jim pokutu. Uplatňují tedy žalobci své soukromé právo vlastnické a brání se proti soukromému zasahování do tohoto jejich práva žalovanou obcí (osobováním si soukromého práva zadržovacího). I když žalobci v žalobě nedoličují, jakým způsobem nabyli vlastnictví k fasuňkovému vozu s dřívím, jest přes to z obsahu žaloby patrno, že jde o žalobu vlastnickou podle § 366 obč. zák., poněvadž žalobci v ní tvrdí, že jim žalovaná obec zadržuje jejich fasuňkový vůz s dřívím, tedy jejich vlastni věci. Rozhodovati o nároku, že obci nepřísluší právo zadržovati žalobcům vůz s dřívím pro učiněný náklad, jsou povolány řádné soudy (§ 1 j. n.). Neobstojí ani námitka žalované, že vykonává zadržení vozu se dřívím jen jako veřejný orgán, který pečuje o řád silniční policie, poněvadž jde tu o řešení otázky předběžné a předurčující a soudy jsou oprávněny řešiti v důvodech svých rozhodnutí i předběžné a předurčující otázky veřejnoprávní. Ani námitka žalované, že jí přísluší zadržovací právo podle § 471 obč. zák., nemění nic na věci, neboť i tu běží o řešení soukromoprávního nároku, o němž jest podle § 1 j. n. rozhodovati řádným soudům. Právem proto rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.

Citace:

č. 12821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 193-195.