Čís. 13044.
Uplatnil-li kupitel koní vady a dal-li koně prodateli k disposici, navrhuje zrušení kupní smlouvy, byl povinen postarali se o mezitimní opatrování a uschování, jakož i o výživu koni tak, aby neutrpěli újmy na zdraví. Poslal-li kupitel bez svolení prodatele koně (klisny), ač věděl, že jsou jezdecké, do hřebčince, aby byly zabřeznuty, porušil nejen prohlášení, že dává koně prodateli k disposici, nýbrž dal tím nepochybně na jevo, že s nimi chce nakládati jako s vlastními, čímž se mlčky vzdal nároku na zrušení kupní smlouvy.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1933, Rv I 490/32.)
Žalobce koupil od žalovaného pár koní, klisen. Ježto se koně nehodili k tahu a k hospodářství, domáhal se žalobce na žalovaném zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby. Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), nelze upříti oprávnění. Uplatnil-li kupitel dobytka žalobou nárok ze správy pro vady dobytka, jakž se stalo v souzeném případě, a dal-li dobytče, jako v tomto případě, žalovanému k disposici, navrhuje zrušení kupní smlouvy, byl povinen starati se o mezitimní opatrování a uschování dobytčete, jakož i o jeho výživu tak, by dobytče neutrpělo újmy na zdraví. Prodatele jest považovati od té doby za schovatele dobytčete (§ 957 obč. zák.) a jako takovému nepřísluší mu k dobytčeti ani vlastnictví ani držba ani právo užívání, jest pouhým detentorem s povinností svěřené mu dobytče zabezpečiti před škodou (§ 958 obč. zák.) a jest zejména povinen po skončení rozepře vrátiti dobytče prodateli v tom stavu v jakém je převzal (§ 961 obč. zák.). Za rozepře o správu nesmí kupitel, jenž dal prodateli dobytče k disposici, jím svobodně nakládati, neboť by byl zavázán k náhradě škody tím na dobytčeti vzniklé a mohlo by po případě takovéto nedovolené nakládání s dobytčetem po seznání vady býti považováno (§ 863 obč. zák.) za vzdání se nároku na zrušení kupní smlouvy. Tak tomu bude zejména, prodá-li kupitel po vytknutí vady dobytče třetí osobě (rozh. 2467, 2399 sb. n. s.). O takovou neoprávněnou disposici jde i v souzeném případě. Žalobce po oznámení vady koupených klisen, po výtce, že se koně k tahu a hospodářství nehodí, ač je k tomu účelu koupil, a po zahájení sporu o zrušení kupní smlouvy právě pro tuto vadu, ač již věděl, že koně jsou koně jezdečtí a že žalovaný je měl jako takové, poslal klisny. jak nesporno, do hřečince, aby byly zabřeznuty, takže nyní žalovaný právem namítnul, že jsou koně březí a že považuje disposici za zrušenu a koně za převzaté. Chtěl-li žalobce klisny dané k disposici připustiti k hřebci, měl si k tomu vyžádati svolení žalovaného, jenž jedině mohl s koni disponovati. Neučinil-li tak a dal klisny zabřeznouti, ač mu musilo býti známo, že březí koně se nehodí k použití jako koně jezdečtí, že aspoň nemohou po jakousi dobu býti k tomu účelu používáni, jednal s koni samovolně jako by byl jich vlastníkem, zavinil že se octli ve stavu, který se příčí účelu, pro jaký byli u žalovaného užíváni, aniž by bylo více možno je opětně uvésti do stavu dřívějšího. Tím porušil nejen prohlášení, že dává koně žalovanému k disposici, že je odmítá jako přijaté na úplné splnění kupní smlouvy, nýbrž dal tím nepochybně, uváží-li se všecky okolnosti případu, na jevo (§ 863 obč. zák.), že s nimi chce nakládati jako s vlastními, čímž se mlčky vzdal nároku na zrušení kupní smlouvy. Tomuto názoru není na závadu zjištění odvolacího soudu, opřené o posudek znalce zvěrolékaře, že připouštění jest temperamentu klisny v době říjení nutné, neboť i tu měl předem se ujistiti souhlasem žalovaného, než dal klisny k hřebci připustiti, jinak šlo nebezpečí na jeho vrub. Poněvadž tedy žalobce vědomě po žalobě ze správy pro vady nechal klisny zabřeznouti, takže jich žalovaný nemohl by používati jako koní jezdeckých, jak jich dosud užíval, porušil tím předání disposiční moci nad nimi žalovanému a vzdal se tírfi nároku na zrušení kupní smlouvy uplatněného podle § 932 obč. zák.