Čís. 12939.
Výjimečné ustanovení § 83 ex. ř. o opravných prostředcích při exekuci na základě cizozemských exekučních titulů platí jen potud, pokud jde o otázky a zájmy zvláštní, jak plynou z povahy věci a ze zvláštních předpisů §§ 79 až 82 ex. ř.
Jde-li o povolení exekuce na základě cizozemského exekučního titulu, jest mimořádný dovolací rekurs přípustný jen, jde-li o otázku, jež jest v souvislosti s cizozemským exekučním titulem a již lze podřaditi pod předpisy §§ 79 až 82 ex. ř., nikoliv o otázku, která by se mohla naskytnouti i kdyby šlo o exekuční titul tuzemský.
(Rozh. ze dne 21. října 1933, R I 931/33)
Na základě cizozemského rozsudku navrhla cizozemská (terstská) pojišťovna proti cizozemské (říšskoněmecké) pojišťovně exekuci zabavením a prodejem jistoty, již složila dlužnice u zemské banky České v Praze ve smyslu vládního nařízení ze dne 10. června 1919, čís. 321 sb. z. a n. Oba nižší soudy exekuční návrh zamítly, rekursní soud z těchto důvodů: Bylo navrženo zabavení a prodej jistoty, kterou povinná uložila u zemské banky České v Praze ve smyslu nařízení ministerstva vnitra, pozůstávající v cenných papírech s kupony a s talony; jde tudíž zřejmě o zabavení reserv, které povinná jako cizozemská pojišťovna musela podle vlád. nař. ze dne 10. června 1919 čís. 321 sb. z. a n. složití jako jistotu za splnění svých tuzemských závazků z provozování pojišťovacího obchodu. Reservy takové nesmějí býti podle § 11 cit. vlád. nař. bez svolení ministerstva vnitra převedeny z československého státu do jiného. Z toho vyplývá, že disposice s těmi reservami je z ohledů veřejných pojišťovně odňata. V souzeném případě, kde vymáhající strana má sídlo v Terstu, tudíž v cizině, nutno s tím počítati, že zabavené reservy, pokud se týče jejich protihodnota byly by v případě, že exekuce bude míti výsledek, převedeny do cizozemska; měla tudíž vymáhající strana již v exekučním návrhu tvrditi a prokázati, že ministerstvo vnitra souhlasilo s převedením zabavených reserv povinné do ciziny; neučinila-li tak, neodpovídal její návrh předpisu § 54 čís. 3 ex. ř.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs vymáhající věřitelky.
Důvody:
Pro exekuční řízení na základě cizozemských exekučních titulů jsou zvláštní předpisy o opravných prostředcích v § 83 ex. ř., které se v několika směrech odchylují od předpisů jinak platných při exekučních titulech tuzemských (§ 65 a násl. ex. ř.). Jde tu tedy o výjimku z obecného pravidla, a to podle povahy právě tohoto exekučního řízení, vyplývající z okolnosti, že běží o cizozemské exekuční tituly a z toho plynoucí otázky a zájmy z převážné části povahy veřejnoprávní, především o výklad smluv s cizími státy a vůbec o poměry mezinárodní. Z toho jest souditi, že tato výjimečná ustanovení o opravných prostředcích jest vykládati jako každé opatření ve formálním právu restriktivně, totiž tak, že výjimečná opatření platí jen potud, pokud právě jde o otázky a zájmy speciální, jak plynou z povahy věci a ze speciálních předpisů §§ 79 až 82 ex. ř. Jen tyto otázky smějí býti předmětem mimořádného opravného prostředku, totiž odporu proti povolení exekuce, v němž nemohou býti uplatňovány jiné námitky, ať formálněprávní nebo hmotněprávní, které s otázkou vykonatelnosti cizozemského exekučního titulu nijak nesouvisejí, a také jen pro takové speciální otázky vyplývající z povahy exekučního titulu jako cizozemského aktu a listiny jest přiznati zvýšený zájem, který by opodstatňoval také úchylky v příčině rekursu, vrcholící v tom, že rekurs lze podati mimořádně ve lhůtě čtrnáctidenní a že se připouští dovolací rekurs také proti shodným rozhodnutím nižších soudů, jako výjimky z pravidla obsaženého v § 65 ex. ř., po případě § 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř. Půjde především o přípustnost tohoto mimořádného dovolacího rekursu do shodných usnesení v případě, kde o takové speciální otázky vůbec neběží. Tu není důvodu ke zvýšené ochraně mimořádným dovolacím rekursem a k odchylce v této příčině od obecných pravidel (§ 65 a násl.), která jinak v § 83 ex. ř. pro takové otázky povahy obecné ani při exekucích na základě cizozemských titulů vyloučena nejsou (na př. za provádění exekuce), a není důvodu, by v tomto řízení mohly se státi předmětem mimořádného přezkumu v dovolací stolici, kdežto by vyloučeny byly z tohoto přezkumu tam, kde by šlo o exekuci povolenou na základě tuzemského exekučního titulu, ať již k návrhu tuzemce nebo cizího státního příslušníka. Pro takové otázky, které s cizozemským exekučním titulem nemají nic společného, nelze tedy připustiti mimořádné ustanovení o dovolacím rekursu při potvrzujících usneseních podle § 83 druhý odstavec ex. ř., které má svůj původ i své ospravedlnění jen v této mimořádné povaze exekučního titulu a v těch zájmech, jež z ní vyplývají. Tu platí o přípustnosti mimořádného do volacího rekursu předpisy obecné, aniž záleží na tom, že § 83 poslední věta v té příčině nerozeznává, neboť plyne to z povahy věci. V souzeném případě nejde vůbec o otázku, jež by byla v nějaké souvislosti s cizozemským exekučním titulem a jež by se dala podřadili pod předpisy §§ 79 až 82 ex. ř., nýbrž jde jen o to, lze-li vésti exekuci na prémiové reservy povinné pojišťovny. Tato otázka byla by se naskytla také, kdyby bylo šlo o exekuční titul tuzemský, musila býti řešena bez ohledu na původ exekučního titulu a řešení stalo se tu s konečnou platností potvrzujícím usnesením rekursního soudu bez zřetele k tomu, žádal-li za exekuci tuzemský nebo cizozemský věřitel a bez zřetele k jeho příslušnosti státní. Není důvodu, proč by v této otázce mělo tomu býti jinak při titulu cizozemském, když s povahou tohoto titulu nemá co činiti.