Čís. 12795.

Pracovní soudy (zákon ze dne 4. července 1931, čís. 131 sb. z. a n.).
Rekurs proti usnesení odvolacího soudu ve sporech pracovních, jímž byl zamítnut návrh na opravu jeho rozsudku, jest posuzovati podle §§ 419 a 515 c. ř. s., nikoliv podle § 519 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 9. září 1933, R I 702/33.)
Krajský soud v P. jako odvolací soud ve věcech pracovních zamítl usnesením ze dne 13. března 1933 návrh žalovaného, by rozsudek téhož soudu ze dne 13. ledna 1933 byl opraven, pokud se týče doplněn podle § 419 a násl. c. s. v tom směru, by byla vyslovena přípustnost dovolání podle § 34 zák. o prac. soudech. Dovolací rekurs žalovaného proti tomuto usnesení krajský soud v P. usnesením ze dne 24. dubna 1933 odmítl. Důvody: V § 519 čís. 1 až 3 c. ř. s. jest výčetmo uvedeno, proti kterým usnesením odvolacího soudu za odvolacího řízení se rekurs připouští, a není v tomto ustanovení zákona uveden případ, který jest předmětem tohoto dovolacího rekursu. Bylo jej proto podle § 528 c. ř. s. jako nepřípustný odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by dovolací rekurs, správně rekurs žalovaného proti usnesení ze dne 13. března 1933 přijal a předložil.
Důvody:
Podle druhé věty druhého odstavce § 36 zák. ze dne 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n. platí o rekursním řízení ve sporech pracovních »jinak«, t. j. pokud v uvedeném zákoně nejsou obsaženy předpisy zvláštní, ustanovení civilního řádu soudního. Platí tedy ve sporech pracovních ustanovení §§ 419 a 515 c. ř. s., podle nichž proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na opravu rozsudku, není samostatného opravného prostředku a strany mohou stížnosti na toto usnesení přivésti k platnosti opravným prostředkem podaným proti nejbližšímu rozhodnutí, jež lze bráti v odpor. Názor odvolacího soudu, že jeho usnesení ze dne 13. března 1933 bylo vydáno za odvolacího řízení, není správný, protože odvolací řízení bylo jíž ukončeno nejpozději vydáním rozsudku ze dne 13. ledna 1933. Rekurs žalovaného proti tomuto usnesení jest posuzovati podle §§ 419 a 515 c. ř. s., nikoliv podle § 519 c. ř. s. Protože podle stavu souzené věci neměl žalovaný již příležitosti, by po vydání usnesení soudu odvolacího ze dne 13. března 1933 přivedl stížnost proti němu k platnosti opravným prostředkem proti nejbližšímu rozhodnutí, jež by bylo lze bráti v odpor, nelze mu odepříti oprávnění, by podal proti němu rekurs samostatně (viz repertorium č. 215 úř. sb. čís. 1471 dřívějšího nejv. soudu ve Vídni, čís. 10727 sb. n. s.); Bylo proto rekurs žalovaného proti odmítacímu usnesení vyhověti a usnésti se, jak se stalo.

Citace:

č. 12795. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 154-155.