Čís. 13072.
V otázce, zda z rozvrhu nejvyššího podáni za vydraženou nemovitost má býti vyloučen výtěžek za spoluprodané příslušenství následkem výhrady práva vlastnického a prodatel věcí má býti z tohoto výtěžku uspokojen, jest mimořádný dovolací rekurs nepřípustný.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1933, R II 462/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost zamítl soud prvé stolice návrh firmy H., by byla vyloučena část nejvyššího podání, ježto prý není výtěžkem za prodanou nemovitost, nýbrž výtěžkem za prodaná americká kamna, jež však nebyla příslušenstvím nemovitosti, ježto si k nim navrhovatelka vyhradila vlastnictví. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Dovolací rekurentka uvádí v dovolacím rekursu, že podle obsahu její žádosti nemůže býti pochybnosti, že nejde o uspokojení její pohledávky v přednostním pořadí, nýbrž o vyloučení výtěžku za prodaná kamna z rozvrhu nejvyššího podání následkem výhrady práva vlastnického a o její uspokojení z tohoto výtěžku. Podle těchto vývodů dovolacího rekursu jest dovolací rekurs nepřípustný, neboť jak v rozhodnutí čís. 6697 sb. n. s., na něž se odkazuje, bylo blíže vyloženo, jest mimořádný dovolací rekurs v rozvrhovém řízení podle § 239 poslední odstavec ex. ř. přípustný jen v otázkách, jež jsou podle §§ 209—235 ex. ř. přikázány k rozvrhovému řízení, kdežto v jiných otázkách, které k řízení rozvrhovému o sobě nenáležejí, zůstává při ustanovení § 528 c. ř. s. a § 78 ex. ř., podle něhož proti souhlasným usnesením nižších soudů jest další opravný prostředek vyloučen. Otázka vyloučení 1142 Kč 40 h z nejvyššího podání není otázkou, náležející podle §§ 209—235 ex. ř. k rozvrhovému řízení, ustanovení § 239 poslední odstavec ex. ř., jakž bylo shora uvedeno, o ní neplatí a poněvadž o ní bylo nižšími soudy rozhodnuto souhlasně, jest dovolací rekurs nepřípustný a bylo jej odmítnouti.