Čís. 12950.
Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Při posuzování, zda jde o totéž jednání nekalé soutěže (§ 15 (3) zák.), jest přihlížeti k okolnostem případu, aby bylo lze posouditi, zda jest rušivé jednání jednotným aktem.
Nová žaloba zdržovací (odstraňovači) nemá praktického významu, má-li i nové jednání býti postiženo obecným zákazem zdržovacím, o nějž se žádá v původní žalobě.
Pokud jde o totéž jednání nekalé soutěže, domáháno-li se v prvé žalobě zdržení se užívání letáku a jeho rozšiřováni tím způsobem, aby ho žalovaný nepřikládal k deníku, v druhé, žalobě pak zdržení se užívání téhož letáku a rozšiřování jeho rozdáváním na veletrhu a v obchodních místnostech s tím, aby žalovanému bylo uloženo veškeré výtisky letáků z obchodních místnosti včetně stánku na veletrhu, zákazníkům přístupných, odstraniti.
(Rozh. ze dne 26. října 1933, R I 1038/33.)
V dřívějším sporu (Ck X 348/31) domáhala se firma C. na firmě A., by žalovaná byla uznána povinnou zdrželi se užívání letáku a jeho rozšiřování tím způsobem, by jej přikládada jako přílohu k deníkům, jmenovité k deníku Národní Listy. V žalobě, o niž tu jde (Ck X 354/31), domáhala se táž firma C. proti téže firmě A., by se žalovaná zdržela užívání (téhož) letáku a jeho rozšiřování rozdáváním na veletrhu a v obchodních místnostech a by žalované bylo uloženo veškeré výtisky letáků ze svých obchodních místností včetně stánku na veletrhu, zákazníkům přístupných, odstraniti. Soud prvé stolice odmítl žalobu Ck X 354/31 vzhledem k předpisu § 15, třetí odstavec, zákona proti nekalé soutěži. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se žaloba na soud přijímá a soudu prvé stolice se ukládá, by o ní dále jednal podle zákona. Důvody: Napadeným usnesením byla žaloba odmítnuta z důvodu nepřípustné kumulace podle § 15 odst. (3) zák. proti nek. soutěži. Stížnost proti tomu je důvodná. Oním zákonným předpisem jsou vyloučeny jen další žaloby zdržovací a odstraňovači proti témuž žalovanému pro totéž jednání nekalé soutěže. V souzeném případě podle nenapadených zjištění prvého soudu předchozí žaloba čís. j. Ck X 348/31 podána byla z důvodu, že leták v ní blíže uvedený byl rozšiřován přikládáním k deníkům, zejména k deníku Národní Listy, a domáhá se jen příkazu zdržovacího v tomto směru, kdežto žaloba, o niž jde (č. j. Ck X 354/31), podána je z důvodu, že týž leták byl rozšiřován, a to v době i po podání žaloby prvé, dříve žalobkyni neznámým rozdáváním na veletrhu a v obchodních místnostech žalované strany, a domáhá se kromě příkazu zdržovacího též odstranění všech výtisků tohoto letáku z příslušných obchodních místností zákazníkům přístupných. Již z tohoto zjištění plyne, že nejde o žaloby totožné, nýbrž jednak o dvojí různý způsob nekalého jednání, třebaže používáním téhož letáku, jednak o nové rozhodnutí žalované strany a nikoli jen o pokračování v jednání zažalovaném a posléze i o novou, další žalobní prosbu, týkající se i odstranění závadných letáků. Za tohoto stavu věci nelze mluviti o nepřípustné kumulaci ve smyslu cit. § 15 (3) zák. proti nek. sout.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 15 odst. (3) zákona proti nekalé soutěži jsou další žaloby zdržovací a odstraňovači proti téže osobě pro totéž jednání nekalé soutěže nepřípustný, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta. V tomto předpisu je známá zásada »ne bis ih idem«, která se v procesním' právu projevuje procesuálními překážkami rozepře zahájené a věci rozsouzené, k nimž soud musí přihlížeti z úřadu v každém období sporu. Nejde tedy o novotu, která by byla zvláštností ve sporech pro nekalou soutěž, pokud jde o tytéž procesní strany, mezi nimiž spor byl již zahájen nebo věc byla rozsouzena, jak je tomu v souzeném případě. Novotou proti dřívějšímu stavu je, že se v § 15 zákona proti nekalé soutěži omezuje kumulace zdržovacích a odstraňovačích žalob dalších osob postižených, jež by následkem jednotného skutkového děje (právních skutečností) jinak mohly samostatně žádati o právní ochranu svého nároku z oněch právních skutečností podle toho kterého předpisu zákona proti nekalé soutěži vyplývajícího. Než o tyto otázky, jak již bylo řečeno, tu nejde. Tu jde o to, vymeziti, kdy lze mluviti ve smyslu zákona o témže jednání nekalé soutěže, a zda tu jest tato podmínka nepřípustnosti další žaloby splněna. Mimo nárok na náhradu škody dává zákon o nekalé soutěži postiženým jmenovitě i nárok zdržovací a odstraňovači, jemuž odpovídá, vykonatelný příkaz, aby se žalovaný zdržel určitého jednání příčícího se předpisům zákona a aby závadný stav odstranil; oba tyto nároky jsou nároky na plnění. Skutkový podklad všech těchto nároků, záležejících v jiném než peněžitém plnění, je různý podle povahy jednotlivých zákonných předpisů a podle jejich skutkových podstat. Půjde o jednání příčící se těmto zákonným předpisům a jednání to bude podle povahy oněch předpisů různé. Předpis může býti porušen již jediným činem, provedením také ukončeným, na př. projevem, posunkem; porušení může však spočívati v opakování takových jednotlivých činů v kratších nebo delších intervalech a na různých místech, anebo také v ději trvacím, kterým povstává určitý závadný stav, který pak je potřeba odstraniti, na př. vyvěšení tabule se závadným nápisem, světelná reklama a pod. Při posuzováni otázky, zda jde o totéž jednání nekalé soutěže, jest přihlížeti k okolnostem případu, by bylo lze posouditi, zda jest rušivé jednání jednotným celkem. Jest míti na paměti, že předpisy zákona proti nekalé soutěži jako každý zákon máji sloužiti praktickým potřebám a že již proto nárok zdržovací předpokládá a právě má postihnouti a znemožniti opakováni závadných činů nebo závadného jednání. Téže potřebě musí sloužiti i rozsudek, jehož výrok v případě exekuce jest vykládati s tohoto praktického hlediska, pokud jde o obsah a rozsah vykonatelného nároku (přikážu, zápovědí) (§ 7 ex. ř.). Bylo-li rozsudkem žalovanému přikázáno, by se zdržel jednáni, přičiciho se určitému zákonnému předpisu, na př. § 10 zlehčováni žalobce v takovém smyslu, jak se podává ze zjištěného skutkového děje rozsudku (jemuž podkladem byl skutkový děj žaloby), jest při exekuci, ale i také při podáni nové žaloby zkoumati, zda nebyl snad přikaž, o který se v nové žalobě žádá, obsažen již v dřívější žalobě nebo v dřívějším rozsudku a zda nebyla dřívějším rozsudkem věc vyřízena tak, že by žalobce i proti novému proviněni mohl s úspěchem čeliti exekuci na základě dřívějšího rozsudku. Při takovém výkladu, který dbá také praktické potřeby a praktických výsledků sporu, nebude zajisté pochybnosti o tom, že bude ochrana přiznána tam, kde se žalovaný dopustí v podstatě a obsahově téhož jednání, ale snad jiným způsobem nebo na jiném místě. Nebylo by zajisté v souhlase s procesní hospodárnosti, by musil býti prováděn nový spor jen proto, že žalovaný při opětovném jednání proti zákonnému předpisu a proti výroku rozsudkovému po rozsudku volil na př. jiný formát letáku nebo jinou úpravu, anebo kdyby formálně poněkud pozměnil doslov jeho, třeba by smysl zůstával týž, anebo kdyby se zlehčováni žalobce dopustil na jiném místě a pod. Bude právě věci výkladu podle povahy případu, by mohlo býti odpověděno na otázku, zda jde o totéž jednání. Pro nárok zdržovací nevystačí se s tím, že nové jednání při opakováni téhož činu po žalobě předpokládá nové rozhodnuti, z něhož lze po případě usuzovali na obmyslnost žalovaného; bylo-li by tomu tak, pak by tu byla podmínka další žaloby, a to o náhradu škody, neměla by však praktického významu nová žaloba zdržovací, když už také nové jednání má a mělo býti postiženo obecným zákazem zdržovacím, o který se v původní žalobě žádá. Tu zůstane žalobní žádost a také právní důvod žalobního nároku nedotčen, další rušivé jednání lze uplatniti ve sporu jako doplněni skutkového děje, což není změnou žaloby a nevyžaduje souhlasu žalovaného (§ 235 c. ř. s. třeti odstavec). Totéž platí o nároku odstraňovacim.
V souzeném případě šlo podle skutkových zjištěni v obou žalobách, Ck X 348/31 a Ck X 354/31, o leták téhož obsahu. V první žalobě, která zatím byla vyřízena pravoplatným odsuzujícím rozsudkem, bylo žádáno, by žalovaná uznána byla povinnou zdržeti se užíváni letáku a jeho rozšiřováni tím způsobem, by jej přikládala jako přílohu k deníkům, jmenovitě k deníku Národní Listy, v druhé pak, aby se žalovaná zdržela užívání (téhož) letáku a rozšiřováni jeho rozdáváním na veletrhu a v obchodních místnostech; bylo tam ještě žádáno, aby žalované bylo uloženo veškeré výtisky letáků těch ze svých obchodních místností včetně stánku na veletrhu, zákazníkům přístupných, odstraniti. Tento odstraňovači nárok opíral se podle skutkového děje o to, že prý žalovaná používala letáku i ve svých obchodních místnostech, zejména ve Stánku ve Veletržním paláci, kde prý je letáků těch připraveno několik balíků a kde leták ten je rozdáván každému, kdo se u stánku zastaví. Pří správném výkladu podle zásad shora uvedených nelze o tom pochybovati, že v obou žalobách jde o totéž jednání, které podle vylíčení žaloby záleží v tom, že žalovaná proti předpisu § 2 zákona proti nekalé soutěži veřejně činí závadné údaje, jenomže je činí různým způsobem, jak se to také projevuje v žalobní prosbě Ck X 348/31, kde žalobkyně mimo rozšiřování vůbec chce postihnouti zákazem také ještě rozšiřováni zvlášť vytknutým způsobem (přikládáním k deníkům, zejména k Národním Listům). Jde tu tedy o totéž jednání a jen o různý jeho způsob. To správně poznal již také rekursní soud, když ve věci. Ck X 354/31 nevyhověl nové žádosti o prozatímní opatření, a správně poukázal k tomu, že, bylo-li již ve sporu Ck X 348/31 prozatímním opatřením, které zatím nabylo právní moci, žalované zakázáno jakékoli rozšiřovaní letáku, platí zákaz ten pro každý způsob rozšiřování, tedy nejen přidáváním letáků k časopisům, nýbrž i rozdáváním jich na veletrhu, v prodejnách a rozesíláním poštou a má tedy žalobkyně možnost, jednala-li žalovaná proti tomuto zákazu, navrhnouti, by ve skutek uvedeny byly ony újmy, jimiž žalované pro případ neuposlechnutí bylo pohroženo. Správně poukázal k odůvodnění tohoto svého stanoviska k předpisu § 15 odst. (3) zákona proti nekalé soutěži. V rozhodnutí o přípustnosti žaloby odchýlil se však rekursní soud od tohoto svého názoru, spokojiv se tím, že prý jde o dvojí různý způsob nekalého jednání, že‘jde o nové rozhodnutí žalované a nikoli jen o pouhé pokračování v jednání již zažalovaném, a dodává ještě, že jde také o novou další prosbu žalobní týkající se i odstranění závadných letáků. Než ani tato na pohled nová a další žalobní prosba není ve skutečnosti novou, protože i ona je obsažena ve všeobecné zápovědi používání a rozšiřování letáku. Vždyť nelze srovnati s praktickým účinkem rozsudku a se zásadou procesní hospodárnosti, že by nemohlo býti exekucí zakročeno na př. proti vyvěšování závadných letáků v obecně přístupných obchodních místnostech anebo jejich rozdávání zákazníkům nebo osobám kolemjdoucím, bylo-li rozsudkem zakázáno jejich používání ovšem k účelům příčícím se předpisům zákona proti nekalé soutěži, k nekalé reklamě a pod. a rozšiřování vůbec. Tento zákaz obsahuje v sobě také povinnost k odstranění letáků, pokud by se jich tím jinak používalo proti zákazu v rozsudku vyslovenému a obsažen je ten zákaz také již v zákazu rozšiřování. Tu odstraňovači příkaz nemá toho samostatného účelu a významu, jaký může míti v jiných případech, kde buď nekalé jednání samo záleží v nějakém trvalém stavu, který třeba odstraniti, anebo kde nekalé jednání takový stav způsobilo. Nesejde na tom, že se v prvním sporu žaloba a podle ní také rozsudek obrací proti určitému způsobu rozšiřování nebo používání letáku, protože. hlavní věcí je a zůstává přece jen ono rozšiřování a používání samo, neboť v něm a nikoli ve způsobu, jakým se stalo,, záleží protiprávní jednání, v takovém případě nesejde na způsobu rozšiřováni nebo užívání, když rozsudkem musí býti řešena otázka přípustnosti nebo zavržitelnosti rozšiřování nebo používání vůbec, tedy v každém způsobu. Ostatně bylo na žalobci, aby hned první žalobní prosbu upravil co možno nejšíře, aby konformním rozsudkovým výrokem v souhlasu s doslovem a duchem zákona postiženo bylo jakékoli jednání v každém způsobu, jež by se příčilo příslušné normě a jejímu skutkovému podkladu. Nemůže býti o tom pochybnosti, že by se zřetelem k předpisu § 11 odst. (3) c. z. pro ono rozšiřování a užívání letáku na Veletrhu a v obchodní místnosti nemohlo býti v souzeném případě přiznáno žalobní právo ani jinému poškozenému bez zřetele k tomu, jak zněla žalobní prosba první žaloby třebas na její úpravu neměl vlivu a nelze proto přiznati takové právo ani původnímu žalobci, který si první žalobní prosbu sám volil a upravil. Právem tedy soud první stolice žalobu odmítl pro zahájení rozepře Ck X 348/31 téhož jednání nekalé soutěže se týkající.