Čís. 12936.
Obchodní pomocník nemá proti zaměstnavateli nárok na předložení deníků k vůli zjištění obchodů jím mimo závod uzavřených. Deník není společnou listinou podle § 304 čís. 3 c. ř. s., byl-li veden zaměstnavatelem jen ve vlastním zájmu firmy k vůli přehlednosti a lepší kontrole.
(Rozh. ze dne 20. října 1933, Rv II 938/31.)
Žalobce uzavřel se žalovanou firmou smlouvu, podle níž příslušela žalobci 2% ní pro vise z obchodů, učiněných mimo závod, a z obchodů učiněných nad ceny. Vystoupiv dne 1. října 1930 ze služeb žalované firmy, domáhal se žalobce toho, by žalovaná byla uznána povinnou, předložiti žalobci deníky k vůli zjištění obchodů učiněných za dobu od 1. října 1928 až do 1. října 1930 pro stranu žalovanou mimo obchod a k vůli zjištění provise žalobci z obchodů těch za onu dobu příslušející. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalobce odvolává se na ustanovení § 10 odst. (4) zák. o obch. pom. Avšak podle tohoto zákonného ustanovení zaměstnanec má právo žádati předložení knih, je-li to odůvodněno jinými předpisy zákonnými. Těmito předpisy jsou čl. 37 a násl. obch. zák. a § 303 a násl. c. ř. s., avšak v těchto ustanoveních zákonodárce má na mysli jen předložení obchodních knih ve sporu a není zákonného předpisu, který by nařizoval předložení obchodních knih zaměstnanci mimo spor. Nebylo tvrzeno a nebylo prokázáno, že žalovaná firma byla ochotna předložiti žalobci deníky o učiněných obchodech. Smluvní povinnosti tu vůbec není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. nelze přiznat! oprávnění. Podle § 10 poslední odstavec zák. ze 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. může zaměstnanec bez újmy práv na předložení obchodních knih, jež má podle jiných zákonných předpisů jen žádati, by mu byl sdělen výtah z knih o jednáních jeho činností uskutečněných. Dovolatel snaží se svůj nárok na předložení deníků ke zjištění obchodů jím mimo závod učiněných odůvodniti ustanovením čl. XLIII úvoz. zákona k c. ř. s., tvrdě, že tu jde o společnou listinu podle § 304 čís. 3 c. ř. s. Civilní soudní řád nedefinuje pojem listiny společné. Podle posledního odstavce § 304 c. ř. s. nemůže však býti pochybnosti, že při listině společné musí běžeti o listinu, jejíž obsah činí ji způsobilým důkazním prostředkem pro obě strany, buď že listina třetí osobou (zvláště úřadem) ve prospěch obou stran byla zřízena, nebo že jde o listinu obsahující úpravu právních poměrů obou stran, kterážto listina byla zřízena zúčastněnými osobami samými nebo třetí osobou (sb. n. s. 4557). Deník, o kterýž tu jde, nemá podle své podstaty ani jedné, ani druhé z těchto náležitostí. Žalovaná nebyla k jeho vedení ani podle zákona povinna, ani smluvně zavázána (opak nebyl tvrzen, ba byl prokázán), a, kdyby byla tuto knihu vůbec nevedla, neporušila by povinnosti k žalobci a žalobce by byl musil provisi si vypočísti podle obchodních knih, k jichž vedení žalovaná jako protokolovaná obchodnice byla povinna, pokud se týče zjistit! jiným na deníku žalované nezávislým způsobem. Nejde o knihu určenou k tomu, aby jí byly obchody žalované firmy s jinými osobami dotvrzeny, nýbrž o zvláštní pomůcky vedené ve vlastním zájmu firmy z důvodu přehlednosti a lepší kontroly, a proto nejde tu o listinu společnou. Tomu-li tak, ustanovení čl. XLIII předpokládající listinu společnou (§ 304 c. ř. s.) vůbec se na tento případ nehodí. Právem upozorňuje však odvolací soud na to, že není jiných' norem, podle nichž by obchodní pomocník mohl žádati předložení knih zaměstnavatelových mimo spor (srovnej též Mayer-Grünberg, Kom. zum. H. G. 1911, str. 156 násl.). Ze skutečnosti, že žalovaná firma byla ochotna žalobci dáti nahlédnouti do obchodních knih, nelze, hledíc k ustanovení § 863 obč. zák. vyvozovati, že se prohlásila tím ochotnou mu též předložiti sporné deníky. Ostatně tvrdí žalobce sám v žalobě, že mu předložení deníků odepřela. Právem došel tedy odvolací soud k závěru, že tu smluvní povinnosti nebylo.