Čís. 12945.
Ochrana nájemců (zákon ze dne 19. prosince 1931, čís. 210 sb. z. a n.).
Při posuzováni otázky, zda prodejna konsumního spolku jest »provozovnou velkou« ve smyslu § 4 odst. 1 čís. 4 zákona, jest přihlížeti i k celkovému obratu konsumního spolku a k počtu jeho prodejen (filiálek).
(Rozh. ze dne 25. října 1933, Rv I 1324/33.)
V žalobcově domě v L. měl najaty místnosti konsumní spolek v T., jenž měl v najatých místnostech prodejnu. Soudní výpověď z najatých místností ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti, maje za to, že šlo o velkou provozovnu ve smyslu čl. I § 4 (1) čís. 4 zákona ze dne 19. prosince 1931, čís. 210 sb. z. a n. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V otázce, zda může provozovna odvolatele býti považována za velikou, přisvědčuje odvolací soud úplně dobrozdání obchodní a živnostenské komory, jakož i dobrozdání znalce Arnošta R-a. Ze spisů ostatně vyplývá, že tato provozovna odvolatele jest spravována a vedena ústřednou, a že v provozovně je zaměstnána jediná prodavačka prodejem zboží, kteréž přísluší jen tato funkce prodeje zboží. Smlouva byla uzavřena jen s ústřednou, kteráž tedy jen samotná přichází v úvahu jako smluvní strana. K vyložení pojmu veliké provozovny nelze zajisté použiti jen článku I. § 4 čís. 4 zák. ze dne 19. prosince 1931, čís. 210, nýbrž jest použiti obzvláště § 11 zák. o ochr. náj., kdež jest také výslovně uvedeno, že kromě velikosti a způsobu používání provozovny jest také přihlížeti k rozsahu podniku. Jest na bíle dni, že tato prodejna odvolatele v L. nemůže býti považována za samostatný podnik, nýbrž, že naopak jest ji považovati jen za část velikého celkového podniku žalované strany. Omys’ tohoto zákonného ustanovení, že totiž veliké provozovny nespadají do ochrany nájemníků, byl patrně ten, že byly tím rozuměny hospodářsky silné podniky, tedy veliké podniky, kteréž nepotřebují zvláštní ochrany zákona ohledně výše nájemného. Že k této skupině hospodářských podmětů patří i konsumní spolek se svými 68 prodejnami a se svým ročním obratem přes 26000000 Kč, nemůže býti pochybnosti.
Nejyyšší soud nevyhovět dovolání. Důvody:
Dovolatel brojí proti názoru nižších soudů, že provozovna, kterou by podle výměry a obratu bylo považovati za provozovnu střední velikosti, jen proto má povahu »velké provozovny«, že v ní výdělečnou činnost vykonává žalovaný konsumní spolek; a dále dovozuje dovolatel nesprávnost použití § 11 zák. o ochr. náj. k výkladu »velké provozovny« podle čl. I § 4 (1) čís. 4 zákona ze dne 19. prosince 1931 čís. 210 sb. z. a n. Podle posléz uvedeného zákonného ustanovení zůstaly mimo jiné pod ochranou nájemnického zákona až do 31. prosince 1932 místnosti užívané k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, mají-li povahu velkých provozoven, kdežto počínajíc 1. lednem 1933 spravují se poměry z nájemních smluv o takových místnostech ustanoveními občanského zákona. Oba nižší soudy zjistily v souzeném případě mimo jiné, že žalovaný konsumní spolek najal sporné místnosti od žalobce k účelům obchodním, že místností těch používá pro svůj obchod jako prodejny, že obchod v místnostech těch spravuje a vede ze své centrály v T. a dospěly oba soudy, přihlížejíce k ustanovení § 11 zák. o ochr. náj,, v souhlase s dobrozdáním Obchodní a živnostenské komory jakož i s posudkem znalce Arnošta R-a k závěru, že vypovídané místnosti mají povahu »velké provozovny«. Názor ten do volací soud schvaluje, ježto odpovídá stavu věci i zákonu. Jde o to, které vlastnosti činí provozovnu »velkou« ve smyslu zákona na ochranu nájemníků. V tom směru podává tento zákon v § 11 měřítko (vodítko) pro rozhodování soudu o přípustném zvýšení nájemného v řízení nesporném v ten smysl, že soud při rozhodnutí, zdali provozovna podle § 9 je malá, střední nebo velká, má přihlížeti — nedohodnou-li se strany — ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, vyžádaje si dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu. Z toho je zřejmo, že zákonodárce tu nijak nehledí jen k objektivnímu měřítku (rozsahu místností), nýbrž má spíše na mysli subjektivní vlastnosti a činnost nájemníka, větší rozsah podnikání nájemníkova, způsob užívání najatých místností a pod. Také z dějin zákona vyplývá, že základní myšlenkou tohoto výjimečného zákona jest ochrana sociálně slabých a s hlediska toho zdůrazňuje také důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona čís. 210 z r. 1931, že provozovny, které obchodní a živnostenská komora uzná za velké, mohou postrádati ochrany zákona, ježto základní myšlenkou jest ochrana sociálně slabých. S podobného hlediska byly z ochrany vyloučeny i byty nájemníků (nehledíc k velikosti bytů), jimž byla předepsána důchodová daň z určitého většího ročního důchodu. Plným právem připojily se tedy nižší soudy k posudku obchodní a živnostenské komory jakož i k posudku znalce Arnošta R-a, že vzhledem k celkovému obratu žalovaného konsumního spolku a vzhledem k počtu jeho filiálek jest považovati i prodejnu, o niž jde, — hledí-li se k zvláštním poměrům žalované strany — za »velkou provozovnu« ve smyslu zákona na ochranu nájemníků. Jednotlivé prodejny společenstva nelze pokládati za samostatné podniky, nýbrž jen za součást jednotného hospodářského celku, a jest tedy hleděti k poměrům celkového podnikání. Z okolnosti, že zákonodárce v čl. I § 4 (1) čís. 3 zák. z 19. prosince 1931 čís. 210 sb. z. a n. neuvedl vedle akciových společností, komanditních společností a společností s ručením obmezeným též společenstva, nelze usuzovati, že chtěl společenstva jako dosud ponechati pod ochranou zákona, i když lato provozují obchody v četných filiálkách jako součástech celkového rozsáhlého podniku z centrály řízeného. Velké provozovny, v nichž se provádí výdělečná činnost, jsou nyní z ochrany nájemníků vyloučeny, ať je nájemníkem kdokoliv. Právem použil též odvolací soud k výkladu pojmu »velké provozovny« obdobného předpisu § 11 zák. o ochr. náj., byť i toto zákonné ustanovení týkalo se jen otázky přípustnosti zvýšení nájemného, neboť jde o týž zákon a o týž pojem. »velké provozovny«.