Nejvyšší soud a literatura.

V posledním ročníku úřední Sbírky rozhodnutí nejvyššího soudu bylo dosud uveřejněno 768 civilních rozhodnutí za dobu od ledna do poloviny listopadu 1936. Jak v důvodech těchto rozhodnutí přihlíží nejvyšší soud k odborné právnické literatuře? Nejvyšší soud dovolává se literatury jen ve 34 rozhodnutích českých a v jednom rozhodnutí slovenském (č. 15216, spis Dra Arpáda Flesche, Die Goldklausel). Nejčastěji nejvyšší soud cituje komentáře; Klang (13), Neumann (7), Staub-Pisko (4), Voska (2), Rouček-Sedláček (1), Hartmann-Guttenstein, (1), Stubenrauch (1), Nippel (1) ze systémů má prvenství Ehrenzweig (10), dále Hora (5), Krasnopolski (3), Mayr (3), Krčmář (2), Sedláček (2), Ott (1), Vážný (1). Díla Randova dovolává se nejv. soud v 5 rozhodnutích (Právo vlastnické, Schadenersatz, v rozh. č. 15057 Obchodní právo ve vydání z r. 1894 a v rozh. č. 15534 uvedeno jest v poukazu na literaturu jen jméno Randovo bez označení spisu, v němž názor vysloven). Ostatní literatura jest uváděna jen výjimečně a jsou to autoři: Adler, Haemmerle, Hanausek, Hollitscher, Klier, Lenhoff, Meyerhoffer, Ohmeyer, Skála, Sperl, Petschek, Vážný ml., jichž práce jsou citovány jen jednou s výjimkou Kleina (2). Jak vysvětliti nepoměr mezi uvedenými 35 rozhodnutími a 733 rozhodnutími bez literatury? Výklad, že nejvyšší soud nepřihlíží k literatuře, poněvadž ji považuje pro své rozhodování za bezvýznamnou, odmítáme předem; snad referenti pro přetíženost nemají dostatek času na studium literatury anebo přihlížejí z literatury jen k běžným komentářům a systémům jako k něčemu samozřejmému a je výslovně neuvádějí. Citace literatury však v každém případě jest důležitá, poněvadž tím praksi se usnadňuje studium sporných otázek zvláště v případech, v nichž rozhodnutí nejvyššího soudu kolísají neb vzájemně si odporují.

Citace:

Nejvyšší soud a literatura. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 234-235.