Právní prakse, měsíčník československých právníků , 1 (1936-37). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 320 s.
Authors:

Z právní prakse


Judikatura k zemědělskému vyrovnání.
Pro rychlou orientaci uveřejňujeme některá rozhodnutí, která nám byla zaslána, a to:
A. Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně:
Ustanovení § 11 c. ř. s. se týká společenství v rozepři a nehodí se na vyrovnací řízení. V § 13 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. není stanoveno, ani z něho neplyne, zdali manželé smějí, či nesmějí podati společný návrh na zahájení vyrovnacího řízení. Navrhovatelé měli tedy podati každý svůj návrh na zahájení vyrovnacího řízení řádně doložený. Jestliže podali návrh společný, jest tu sice návrh, ale formálně vadný, protože je společný (srov. sb. n. s. č, 6634). Tuto vadu lze však odstraniti podle § 3 vyr. ř. a § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. (Rozhodnutí sb. n. s. č. 3036, 10196 zde nedopadá.) (Rozhodnutí nejv. soudu z 10. července 1936, č. j. R I 709/36.) B. Rozhodnutí vrchního soudu v Brně:
I. 1. O tom, jaké hodnoty je majetek dlužníkův, nemůže bytí zkoumáno před zahájením vyrovnacího řízení, nýbrž teprve v řízení samém podle ustanovení § 9, odst. 2 a násl. citovaného vlád. nař. soudním odhadem a ukáže-li se, že tu nebylo od počátku podmínek pro zahájení vyrovn cího řízení, může dojíti k jeho zastavení podle § 65, č. 5 posl. věty vyr. řádu.
2. Je-li dán důvod § 4, č. 6 vyrovnacího řádu (vyrovnací řízení nelze zahájiti nebylo-li doposud splněno dřívější vyrovnání) nelze zemědělské vyrovnací řízení zahájiti i když se jedná o zemědělce, neboť tento vylučovací důvod zůstal vlád. nař. 76/36 nedotčen, a je nerozhodným, že v posledních šesti měsících nebyl na jmění zemědělce vyhlášen konkurs, ani zahájeno vyrovnací řízení, ježto vylučovací důvod § 4, č. 6 vyrovnacího řádu byl pojat do citovaného paragrafu jen proto, aby byly zachyceny i ony případy, na něž by vylučovací důvod č. 3 nedopadal, aby tak vyloučeni byli z výhody vyrovnacího řízení oni dlužníci, kteří pro nesplnění dřívějšího vyrovnacího řízení jí vůbec nezasluhují.
(Usnesení vrchního zemského soudu v Brně jako soudu rekursního z 5. června 1936, č. j. R I 230/36.) Zásadu sub 1, řeší stejně usnesení téhož soudu z 19. června 1926, č. j. R I 254/36 a R I 255/36.
Písemnictví: Důvodová zpráva str. 2, 3, 8, 10, 11; Pužman-Knap:Zemědělské vyrovnání — str. 14—19, 3—4, 80; Srb: Zemědělské vyrovnací řízení, str. 5, 19, 32; Loula: Zemědělské vyrovnací řízení str. 98; Soukup: Zemědělské vyrovnací řízení, str. 6, 11, 18; Dymeš: Konkurs a zemědělské vyrovnání — Hospodářská politika č. 32.
II.Není nikde předepsáno, že by všichni věřitelé museli býti uvědoměni o všech okolnostech předepsaných jako podmínky pro povolení vyrovnání. Vlád. nař. č. 76/ 36 předpisuje v § 5, odst. 3 poukazem na § 2, odst. 2 vyr. ř. co má dlužník uvésti v zevrubném seznamu jmění a co má připojiti. Tento seznam jest určen pro soud a spisy. Dle § 3 vl. nař. č. 76/36 platí i pro zemědělské vyrovnací řízení podpůrně předpisy vyr. řádu, který v § 2, odst. 4 stanoví výslovně, že věřitelům má býti doručen jen přehled p majetkovém stavu a návrh na vyrovnání. Opačný názor by odporoval ostatně i úmyslu zákonodárce, aby řízení bylo pokud možno zjednodušeno a nebylo nákladné, což by bylo zmařeno, kdyby dlužník měl pro velký počet věřitelů pořizovati opisy knihovních výtahů a jiných příloh, které jsou u zemědělských dlužníků obyčejně značně rozsáhlé. Věřitelé mají právo a možnost, aby do těchto dokladů u soudu nahlédli, nebo dali nahlédnouti. (Usnesení vrchního zemského soudu jako soudu rekursního v Brně z 13. července 1936, č. j. R IV 227/36.)
Písemnictví: Srb: str. 16; Soukup: str. 11.
III. Proti přesnému ustanovení § 4, č. 2 vyrovnacího řádu, (§ 3 vl. nař. č. 76/36), dle něhož nelze vyrovnací řízení zahájiti, byl-li dlužník v posledních pěti letech před podáním návrhu odsouzen pro podvodný úpadek, nelze povoliti ani zahájení vyrovnacího řízení zemědělského, jde-li o navrhovatele, který byl ve zmíněné době odsouzen pro zločin spoluviny na podvodném úpadku dle §§ 5, 205 a tr. zák. (Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu rekursního z 24. června 1936, č. j. R IV 247/36.)
IV. Vyrovnací soud byl oprávněn použíti § 21 vlád. nař. č. 115/31 o přiměřeném snížení odměny vyrovnacího správce, byl-li návrh vyrovnací vzat zpět a o výši odměny bylo rozhodnuto před účinností vlád. nař. č. 191/36. (Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu rekursního ze dne 13. srpna 1936, č. j. R IV 229/36.)
V. 1. Vyrovnací řád nezná zahájení jednotného společného vyrovnacího řízení o jmění několika dlužníků, musí proto každý z dlužníků předložiti samostatný vyrovnací návrh i seznam jmění a dluhů (§ 2 vyr. ř.). Společný návrh jest formelní vadou, kterou lze však dle § 84 civ. s. ř. odstraniti (§ 3 vl. nař. č. 76/36.).
2. Jednotná společná kvóta dvou zemědělských vyrovnacích dlužníků jest nepřípustná i když mají společné dluhy se solidárním závazkem a jest překážkou zahájení zemědělského vyrovnacího řízení dle § 4, č. 5 vyr. řádu. Každý z navrhovatelů musí nabídnouti vyrovnací kvóta části pohledávky, která na něho připadá dle § 13 vlád. nař. č. 76/36 tedy aspoň 35% či 40% či 45% z polovice stávajících společných dluhů.
(Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu rekursního z 20. srpna 1936, č. j. R IV 234/36.)
Písemnictví: Srb, str. 50; Loula, str. 116.
VI. 1. Není-li s domem odhadovaným spojeno právo reální, takže hostinská koncese jest pouze právem osobním, nelze při odhadu bráti v úvahu, že v domě jsou též místnosti zřízené na provozování živnosti hostinské, při čemž však příslušenství hostinské nutno zvláště zhodnotiti.
2. Výši pojistné částky nelze srovnávati s odhadní cenou, která má býti ve smyslu § 34 odh. řádu základem pro exekuční řízení a ve smyslu § 9, odst. 2 vlád. nař. č. 76/36 základem pro určení stavu břemen.
(Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu rekursního z 10. července 1936, č. j. R II 210/ a R II 211/36.)
VII. V návrhu, aby vyrovnání bylo zastaveno a veškeré další dosud podniknuté kroky zrušeny, jest obsažen i návrh na zamítnutí návrhu vyrovnacího řízení.
(Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu rekursního z 20. srpna 1936, č. j. R II 221/36.)
VIII. Otázku, že navrhovatel udal cenu svých budov, pozemků, inventáře příliš nízko a své podíly na lihovarnických a lnářských podnicích neuvedl, lze řešiti teprve v řízení vyrovnacím samém po soudním odhadu a zjištění břemen. (Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu rekursního z 24, července 1936, č. j. R I 304/36.)
IX. 1. Ke zrušení vnucené správy není vyrovnací komisař oprávněn ani podle vyrovnacího řádu obecného ani podle vlád. nař. 76/36.
2. Byl-li odklad dražby vyrovnacím komisařem již jednou na 60 dnů odložen dle § 13, odst. 3 vyr. řádu, není opětný odklad přípustný, ježto lhůta 60 dní právě zmíněné nebyla vl. n. č, 76/36 prodloužena a ustanovení § 9, odst. 1 a § 21 vl. nař. neopravňují vyrovnacího komisaře k žádným jiným opatřením, o nichž by hledíc k tomu, že podle § 9, odst. 10 vlád. nař. č. 76/36 zanikají zástavní práva v § 9, odst. 5 a 7 c) uvedená teprve právoplatným usnesením o určení stavu břemen a dále hledíc k ustanovení § 20 tohoto vládního nař. a k tendenci citovaného vlád. nař. byl o návrhu vyrovnacích dlužníků oprávněn rozhodnouti jen exekuční soud (§ 39, č. 2 ex. ř.) za podmínek § 21 cit. vlád. nař.
(Usnesení vrchního zemského soudu v Brně, jako soudu' rekursního z 24. července 1936, č. j. R III 228-230/36.)
Písemnictví: Pužman-Knap, str. 9.
Zaslal A. Chytil.
Citace:
Judikatura k zemědělskému vyrovnání. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 87-89.