K § 1, 31, 32 a 33 n. z. Faktický pojistný poměr. Tím, když zaměstnavatel svého zaměstnance u okresní nemocenské pokladny — byť i v nesprávném domnění, že jest podle zákona pojištěním povinen —- k nemocenskému pojištění přihlásil a pokladna přihlášku vzala na vědomí, založen byl mezi stranami pojistný poměr se všemi důsledky, které k němu pojí zákon o nemocenském pojištění. Znění zákona (§§ 31, 32 a 33 n. z.) mluví ovšem pro stanovisko ministerstva soc. péče, že použití §§ 32 i 33 n. z. předpokládá, že pojistná povinnost zaměstnance podle § 1 n. z. je dána. Přes to setrval Nejv. spr. soud na právním názoru vysloveném již v nálezu z 6. 10. 1924, č. 2462/24 a z 30. 5. 1925, č. 11057/25 (viz Soc. Rev. roč. 1925, str. 425; pozn. pis.), z důvodů tam uvedených a vycházeje z další úvahy, že zákon v těchto předpisech upravuje normální případy, kdy není na sporu pojistná povinnost. Z téhož hlediska posuzuje Nejv. spr. soud i tento případ, když jak přihlašující zaměstnavatel, tak i pokladna přihlášku přijímající byly souhlasného názoru, že pojistná povinnost podle § 1 n. z. je dána, když mezi nimi vůbec nebylo sporu o pojistné povinnosti. Takovouto souhlasnou vůlí stran nastává presumpce, že zákonné předpoklady pojistného poměru tu jsou, nastávají tedy i všecky důsledky pojistného poměru, které zákon k poměru tomu v §§ 31 až 33 n. z. pojí. Poměr ten zůstává pojistným poměrem až do té doby, dokud nebyl rozvázán řádným způsobem ve smyslu § 31, anebo souhlasnou vůlí stran, nebo konečně rozhodnutím kompetentního úřadu, že pojistné povinnosti není (nález Nejv. spr. soudu z 5. 10. 1925, č. 18473/25).