Pojem pravidelného a nikoliv jen příležitostného vykonávání živnostenských prací u domáckých dělníků (§ 1, odst. 2. n. z.). Pravidelným je zaměstnání domáckého dělníka, není-li konání dotyčné práce se zřetelem k obvyklému zaměstnání zjevem toliko nahodilým, ojedinělým, nýbrž trvalým a tvoří-li tak řádný zdroj příjmů osoby pracující. Okolnost, že ze zaměstnání toho docílená mzda byla tak nepatrná, že z ní nemohla dotyčná osoba uhraditi cele své zaopatření, je nerozhodna, neboť výše výdělku pro posouzení otázky, zdali jde o zaměstnání pravidelné anebo toliko příležitostné, sama o sobě rozhodného významu nemá a řídí se podle něho toliko zařádění do mzdových tříd (§ 7 n. z.). (Nález nejv. správ. soudu z 15. prosince 1924, č. 9376-24.)