Čís. 2575.

Přeplnění vykládací stanice jinými zásilkami nesprošťuje dráhu
z ručení za škodu z překročení dodací lhůty.
(Rozh. ze dne 2. května 1923, Rv II 468/22.)
Žalobce odevzdal 31. listopadu 1919 dráze vagon jeteliny k dopravě
do Brna, kamž jetelina došla dne 23. prosince 1919 zapařená a plesnivá. Jelikož adresát zásilky nepřijal, bylo zkažené seno drahou veřejně prodáno a výtěžek 674 Kč 90 h uschován. Žalobě o náhradu
škody 3025 Kč 90 h vyhověl procesní soud prvé stolice
jen co do 674 Kč 90 h. Odvolací soud uznal dle žaloby. Důvody: Jest zjištěno, že stanice brněnská byla od počátku listopadu
1919 až do měsíce ledna 1920 náklady tak přeplněna, že přistavování
vozů ke skladišti bylo úplně znemožněno. Bylo místo pro 52 vozů, od
1. prosince do 13. prosince 1919 bylo však každodenně průměrně více
než 70, ano, od 19. prosince 1919 počínajíc, více než 100 vagonů na nádraží brněnském, jež se měly skládati, kromě denně průměrně 25 nepostavených vozů s uhlím. Musely tedy vlaky býti zadržovány ve stanicích před Brnem a vlaky již do Brna došlé byly vraceny do jiných
stanic, by se uvolnily koleje. Také vůz se senem, o který v tomto sporu
jde, dne 30. listopadu 1919 z Pohořelic vypravený musel býti někde zadržen, neboť došel dle vyhledávacích spisů železničních do Horních Heršpic teprve dne 7. prosince 1919. Dle svědectví Jana K-a byl tento
vůz již dne 9. prosince 1919 v Brně, musil však býti poslán zpět a stál
v Horních Heršpicích do 17. prosince 1919. Téhož dne byl vůz se senem podruhé v Brně, protože však nemohl býti dopraven ku složení,
byl poslán do Chrlic, odkud teprve 19. prosince 1919 se vrátil po třetí
do Brna. Je tedy jasno, že toto ohromné přeplnění nádraží brněnského,
jež patrně přivodilo překročení lhůty dodací, trvalo delší dobu. Počaloť
již začátkem listopadu 1919 a trvalo až do ledna 1920. Takové, mnohdy
přímo katastrofální přeplnění nádraží může zvýšeným provozem nastati
bez zavinění dráhy a je známo, že za války v Haliči při chvatném provozu válečném takové zatlučení železničních stanic vozy bývalo dosti
časté, ale sluší zkoumati, zdali ještě v době poválečné na konci roku
1919 takové dlouho trvající přeplnění nádraží náklady možno ještě nazvati událostí, která při překročení lhůty dodací dle §u 94 (4) žel. dopr.
ř. ručení železnic vylučuje. Zákon vyžaduje, by událost, vylučující dle
§u 94 (4) žel. dopr. ř. ručení železnic za překročení lhůty dodací, ani
nebyla přivoděna dráhou samou ani nebyla odvratitelná. Onen předpoklad možno i v tomto případě připustiti. Neuvěřitelno je však, že by
rok po skončené válce, kdy už spořádaná správa železniční nebyla ovládána nezbytnostmi válečného provozu, takové ohromné přeplnění stanice brněnské muselo trvati přes celé dva měsíce. Nahodile nastavší
přeplnění velkého nádraží brněnského náklady mohlo na konci roku
1919 býti neodvratitelným pouze několik dní. Při náležité péči řádného
obchodníka, které dráha povinna jest šetřiti jako povozník, nebylo potřebí, vůz se senem dopravovati z blízkých Pohořelic do Brna plných
23 dnů a vydati jej po celou tuto dobu dešťům a nepohodám sněhovým.
Dráha věděla přece již počátkem listopadu 1919 o povážlivém ucpání
nádraží brněnského, mohla tedy již během měsíce listopadu 1919 učiniti
opatření, by čeleno bylo tomuto přeplnění, jež pak zavinilo překročení
samo o sobě dlouhé lhůty dodací. Mohlať dráha zajisté zastaviti přijímání nákladů do Brna, k čemu §em 63 žel. dopr. ř. byla oprávněna,
mohla užíti i jiných opatření méně radikálních, ale zajisté při náležité
péči by byla mohla v několika týdnech, nejdéle v jednom měsíci toto
přeplnění velké stanice odvrátiti. Nebylo tedy počátkem prosince 1919
toto přeplnění stanice brněnské při náležité péči neodvratitelným a nemůže dráha překročení dodací lhůty, teprve dnem 18. prosince 1919
nastalé, omluviti ustanovením §u 94 (4) žel. dopr. ř. Ale dráha byla dle
§u 74 (2) dopr. ř. kromě toho také povinna, uvědomiti odesílatele o překážce, která v dopravě zboží nastala, by se zbožím po případě mohl
disponovati. Jelikož seno stálo na stanici v Horních Heršpicích od 7.
prosince do 17. prosince 1919, bylo by adresátu bylo snadno možno
dovézti po případě seno odtud povozem do Brna. Údaj svědka Josefa
P-а, že vyrozumění odesílatele se nemohlo státi pro přetížení personálu,
jest výmluvou, kterou nelze bráti vážně, ostatně byla vyvrácena svědectvím Karla H-a, který seznal, že uvědomění strany bylo možné. Ani
druhá okolnost, svědkem Josefem P. uvedená, že stranu nebylo možno
uvědomiti o překážce, protože se situace stále měnila a že v okamžiku,
kdy strana by byla bývala o překážce uvědomena, již vůz, o který jde,
stál zase jinde, nemůže padati na váhu. Dráha prostě měla učiniti opatření, by uvědomění §em 74 (2) žel. dopr. ř. předepsané mohlo býti
úspěšné. Opomenula-1i to, ručí za škodu z toho povstalou. Škoda,
vzniklá žalobci tím, že seno dlouhou dopravou z Pohořelic do Brna, při
které lhůta dodací neoprávněně překročena byla o 6 dní, namoklo, se
zapařilo a zkazilo, zjištěna byla prvním soudem ve výši 3025 Kč 10 h.
Z toho zažalovaného nároku přiznáno bylo žalobci prvním soudem
pouze 674 Kč 90 h, vytěžených za zkažené seno v dražbě, ohledně
zbytku 2350 Kč 20 h byla žaloba zamítnuta. Jelikož však dolíčeno, že
žalovaný erár ručí dle §u 94, 95 žel. dopr. ř. za celou škodu, bylo odůvodněnému odvolání vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Uplatňuje dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., napadá žalovaný
erár právní názory odvolacího soudu, a) že přeplnění brněnské stanice
bylo lze odvrátiti při náležité péči železnice, pročež dráha nemůže
omlouvati překročení dodací lhůty ustanovením §u 94 (4) žel. dopr. ř.,
a b) že železnice byla povinna, dle §u 74 (2) žel. dopr. ř. uvědomiti
žalobce jakožto odesílatele o překážce, která nastala v dopravě, by
mohl po případě jinak disponovati se zbožím. V jiných směrech žalovaný erár nenapadá odvolací rozsudek po stránce právní, i lze proto
dle §§ 506 odstavec druhý, 504 odstavec prvý c. ř. s. přezkoumati tento
rozsudek jen potud, zda je oprávněna výtka, že sborový soud druhé stolice v tomto případě nesprávně vyložil a mylně použil na zjištěný skutkový děj předpisů §§ 94 (4) a 74 (2) žel. dopr. ř. Výtka ta není odůvodněna a lze žalovaný erár v podstatě odkázati na podrobné a správné
důvody napadeného rozsudku, jež nebyly vyvráceny vývody dovolacího spisu. Nesprávnost tvrzení, že pouze pro neodvratitelné události
(vyšší moc) nebylo lze dodržeti dodací lhůty, plyne již ze zjištěné skutečnosti, že byly zásilky, podané později k přepravě, stranám vydány dříve, pokud byly zařazeny tak, že mohly býti přistaveny. Záleželo tedy na tom, aby sporný vůz byl náležitě zařazen, a že se to
nemohlo státi pro neodvratitelné události (vyšší moc), žalovaný erár
ani netvrdil. Neprávem odvolává se žalovaný erár na nařízení ministerstva železnic ze dne 26. července 1914, čís. 173 ř. zák., jímž bylo —
patrně vzhledem k poměrům válečným — stanoveno, že když následkem úplného nebo částečného zastavení dopravy civilního zboží na železničních tratích po ruce jsoucí personál jest přetížen jinými dopravními výkony, a proto pro vyšší moc není možno, učiniti zadost povinnosti, naznačené v §u 74 (2) žel. dopr. ř. a požádati odesílatele o příkaz, lze upustiti od tohoto vyrozumění. Jednak nebylo tu vyšší moci,
znemožňující vyžádání příkazu od žalobce, zvláště když odvolací soud
na základě výpovědi svědka Karla H-a zjistil, že bylo možno uvědomiti stranu; jednak žalovaný erár sám v dovolacím spisu připouští, že
odesilatel měl býti zpraven. Pokud nadhazuje otázku, z které stanice
mělo se tak státi, a vyslovuje pochybnosti o tom, zda by bylo vyrozumění odesílatele mělo praktický výsledek, stačí připomenouti, že železnice a to především stanice, na které byla zjištěna přepravní překážka, měla se na všechen způsob pokusiti o vyrozumění odesílatele —
po případě telegrafické — a dáti mu takto možnost, by jinak disponoval se zbožím, což by bylo v tomto případě bývalo velice snadným. Teprve kdyby odesílatel nebyl použil poskytnuté mu možnosti, byla by
železnice bývala prosta ručení. Hrubého zavinění se dle ustanovení
§u 86 (3) žel. dopr. ř. — které přichází v úvahu — nevyžaduje; stačí
jakékoliv zaviněni, i pouhé nedopatření, jež vylučuje právo železnice,
použíti předchozích předpisu §u 86 žel. dopr. ř., by se od ručení osvobodila. Příčinné souvislosti mezi zaviněním (dle §§ 74 a 94 žel. dopr.
ř.) a nastalou škodou, a výši škody žalovaný erár v dovolacím řízení nepopírá.

Citace:

Rozhodnutí č. 2575. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 771-774.