Čís. 2228.

Postižní právo solidárního dlužníka, jenž sám zaplatil celý dluh, jest posuzovati nejprve podle právního poměru jeho k solidárně spoluzavázaným, nikoliv pouze dle ustanovení §u 1358 obč. zák..
(Rozh. ze dne 31. ledna 1923, Rv I 829/22.).
Kupní smlouvou ze dne 20. února 1919 koupil Jan L. od Richarda W-a mlýn, jejž pak dne 30. července 1919 prodal žalující společnosti. Z kupní smlouvy ze dne 20. února 1919 byly vyměřeny Janu L-ovi a Richardu W-ovi převodní poplatky a když jich nezaplatili, vedl erár proti nim exekuci, jež zůstala bez výsledku. Poplatky byly potom předepsány žalobkyni, jež zaplatila je, upozornivši dříve Jana L-а a Richarda W-a, že poplatky zapraví, ale bude na nich žádati náhradu, a domáhala se pak na obou náhrady rukou společnou a nerozdílnou. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl.
Důvody: Dle §u 73 čís. 3 a) popl. zákona ručí za poplatek rukou společnou a nerozdílnou ten, s něhož se poplatná věc převádí, předal-li věc nabyvateli před zapravením poplatku. Tak jest tomu v tomto případě, a jsou tedy oba žalovaní ohledně převodního poplatku z prvého převodu vůči eráru solidárními dlužníky. Pakliže žalobkyně poplatek ten za ně zaplatila, přechází na ni právo věřitelovo dle §u 1358 obč. zák. právě tak jako příslušelo eráru, tudíž proti oběma solidárně. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Mylně vykládá odvolatel § 1358 obč. zák., neboť předpis ten dává sice tomu, kdo cizí dluh zaplatil, ruče za něj osobně neb určitými částkami svého jmění, právo, žádati od věřitele všechny pomůcky právní a prostředky zajišťovací, ale tím nevylučuje práva jeho, nastoupiti žalobou na dlužníka, i když snad původní věřitel měl titul exekuční, neboť mu výslovně propůjčuje oprávnění, žádati náhradu od dlužníka.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Dovolacími důvody žalovaného jsou čís. 2, 3, 4 §u 503 c. ř. s. Poslední z nich spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud při posouzení sporné věci nepoužil náležitě §u 1358 obč. zák., podle něhož měla žalobkyně, jak to on ve sporu namítal, dáti si od berního úřadu postoupiti jím zaplacenou pohledávku se všemi právy, tedy již s nabytými právy zástavními a exekučními, a měla prostě pokračovati v exekuci zahájené erárem proti dovolateli a nepůsobiti dalších zbytečných prý útrat žalobních. Míní dovolatel, že, zaplatila-li žalobkyně převodní poplatek ze svého, jednala podle §u 1358 obč. zák.. Nelze mu však přisvědčiti. Postižní právo solidárního dlužníka, jenž sám zaplatil celý dluh, řídí se a musí býti posuzováno nejprve podle právního poměru plátcova ku solidárně spoluzavázaným. Plátce může dle §u 1358 obč. zák. před nebo při zaplacení žádati postup, ale sama sebou věřitelská práva na plátce nepřecházejí, neboť plátce může bez nostupu domáhati se náhrady na spoluzavázaných. To žalobkyně učinila, opírajíc žalobní nárok o § 1042 obč. zák. Žalobkyně neměla platové povinnosti ze zákona přímo jako žalovaný, jenom dle §u 72 popl. zák., poněvadž nemovitost, jež byla předmětem smlouvy zpoplatněné, přešla do jejího vlastnictví, věcně ručila za týž poplatek а k odvrácení důsledku tohoto ručení za oba žalované splnila jich zákonitou povinnost platební, arci, jak bylo v nižších stolicích bezvadně zjištěno, když žalované upozornila, že sice poplatek zaplatí, ale po nich bude žádati náhradu, tedy zřetelně v úmyslu zavazovacím dle §u 1042 obč. zák. Že nepoužila při tom postižního práva dle §u 1358 obč. zák., jak to bylo jejím právem, nikoli však právní povinností, nemůže býti z této příčiny dovolatelem úspěšně uplatňováno. Proto nemá v zákoně opory dovolatelovo tvrzení, že s ohledem na § 1358 obč. zák., kdyžtě dle §u 1042 obč. zák. bylo žalováno, byla tato žaloba zbytečnou a že měla z toho důvodu býti zamítnuta.

Citace:

Rozhodnutí č. 2228. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 182-183.