Čís. 2571.V tom, že hotelový host udal zřízenci hotelu pravděpodobné trvánísvého pobytu, neuzavřel ještě smlouvy nájemní na celou dobu svéhopobytu.(Rozh. ze dne 2. května 1923, Rv I 1/23.)Žalovaný sestoupil v žalobcově hotelu v Mariánských Lázních,vrátný mu vykázal pokoj a tázal se ho, jak dlouho hodlá pobýti, načežmu žalovaný odvětil, že asi 3—4 týdny. V žalobcově hotelu pobyl všakžalovaný pouze týden a dva dny, načež přesídlil do jiného hotelu. Zaprvý týden pobytu byl mu předložen žalobcem účet, jejž žalovaný zaplatil. Nabízené úplaty za další dva dny žalobce nepřijal, nýbrž domáhal se zaplacení nájemného za celý druhý týden. Takto zažalovanýnárok uznal žalobce jen co do úplaty za 2 dny. Procesní soudprvé stolice uznal dle žaloby, maje za to, že strany umluvilynájem na 3—4 týdny. Odvolací soud zamítl žalobu, pokud sedomáhala úplaty za více než dva dny.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Pro posouzení tohoto sporu jest rozhodnou otázka, zda mezi stranami došlo k nájemní smlouvě na 3 až 4 neděle, či zda jedná se zdeo ubytování žalovaného jako cizince v hotelu. Otázkou touto zabýváse dovolatel, prováděje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, a proto bude nejprve tuto právní otázku řešiti. Soud odvolací dospěl na základě výsledků průvodního řízení k tomu přesvědčení,že žalovaný tím, že v hotelu E. v Mar. Lázních v noci ze 4. července1922 nastěhoval se do pokoje, který mu vrátný poukázal a na otázkuvrátného, druhého dne mu danou, jak dlouho se zdrží, odpověděl, 3 až4 neděle, a že v tomto smyslu také ohlašovací lístek, vrátným mu předložený, vyplnil, neuzavřel se žalobcem prostřednictvím jeho vrátnéhosmlouvu nájemní na 3 až 4 neděle a že proto musí býti považován zahotelového hosta, který i když dlel v Mar. Lázních za účelem léčení,pokoj v hotelu každodenně opustiti mohl. Soud dovolací sdílí tentoprávní názor odvolacího soudu, neboť k uzavření nájemní smlouvy naurčitou dobu ve smyslu, žalobcem tvrzeném, bylo by potřebí, by sestrany shodly nejen na předmětu nájmu, nýbrž i na výši nájemného.Poněvadž pak nesporně při oněch příležitostech žalovaný s vrátnýmžalobcovým o výši nájemného nejednal, nemohlo pro tento nedostatekk uzavření nájemní smlouvy v tom smyslu, jak žalobce tvrdí, mezi stranami přijití. Tento nedostatek dojednání ohledně výše nájemného nebyldodatečně odstraněn tím, že žalovaný, když mu po týdenním pobytuv hotelu E. předložen byl účet, z něhož výše nájemného byla patrna,účet tento zaplatil, neboť toto zaplacení účtu, v němž ostatně nájemnéna dny bylo počítáno, nemohlo dle své povahy nahraditi dojednáníohledne výše nájemného pro uzavření nájemní smlouvy ve smyslu žalobcem tvrzeném. V důsledcích toho sluší žalovaného považovati po dobu jeho pobytu v hotelu E. za cizince, který hotel každodenně protizaplacení denního účtu opustiti mohl. Spatřoval-li vrátný žalobcův jakojeho zástupce v odpovědi žalovaného, že se zdrží 3 až 4 neděle, ustanovení doby, po kterou žalovaný v hotelu bydliti chce, a pokoj si najímá. měl žalovanému v tom ohledu dáti jasnou a přesnou otázku. Kdyžtak neučinil, musí žalobce následky tohoto nejasného vyjádření svéhozřízence nésti. Ostatně účet, předložený žalovanému po jeho týdennímpobytu v hotelu E., svědčí rovněž pro správnost právního názoru souduodvolacího, neboť v účtu tomto počítáno jest nájemné denně a žalovaný proto z tohoto účtu nemohl seznati, že jeho vyjádření, že se zdrží3—4 neděle, žalobcem vykládáno jest tak, že žalovanému pronajat jestpokoj jím obývaný na určitou dobu 3 až 4 neděl. Kdyby, jak žalobcetvrdí, účtování nájemného denně s ohledem na provoz lázeňského hotelu i pří nájmech na delší dobu bylo nutným, musela by tato okolnostnějakým způsobem žalovanému býti sdělena a aspoň na účtu jemu předloženém nějak vyznačena. Když tomu tak není, nemůže žalobce jednostranně vyvozovati, že předložením účtu dohoda ohledně výše nájemného mezi ním a žalovaným skutečně se stala a že tudíž zákonná podmínka dojednané výše nájemného tímto předložením účtu byla splněna.Na tom ničeho nemění žalobcem tvrzená okolnost, že žalovaný si pokoj zamluvil a že již dříve (předešlé roky) v hotelu E. po celou dobusvého pobytu v Mar. Lázních bydlel. Za tohoto stavu věci posoudil soudodvolací věc po stránce právní správně, dospěv k tomu názoru, že žalovaný jako hotelový cizinec bez výpovědí hotel E. opustiti mohl a žepovinen jest zaplatiti nájemné jen za tu dobu, po kterou skutečně v hotelu bydlel.