Čís. 2597.

Proti knihovnímu nabyvateli pohledávky lze uplatňovati námitky, příslušející proti postupiteli, jen za podmínek §u 61 a 63 knih. zák. Pro žalobu na postupitele o neplatnost exekučního titulu nelze se domáhati odkladu exekuce vedené postupníkem.
(Rozh. ze dne 8. května 1923, R II 121/23.) Dle smíru ze dne 16. srpna 1922 byla dne 9. září 1922 na usedlost dlužnice povolena exekuce vnuceným zřízením práva zástavního pro vykonatelnou pohledávku Viktorie V-ové 42.250 Kč s vedlejšími poplatky a usnesením ze dne 18. listopadu 1922 exekuce vnucenou dražbou. Postupní smlouvou ze dne 11. listopadu 1922 postoupila vymáhající věřitelka Viktorie V-ová pohledávku bance Č. a byl tento postup v pozemkové knize dne 18. listopadu 1922 proveden. Usnesením ze dne 2. února 1923 vzal okresní soud na vědomí, že postupnice vstoupila do dražebního řízení, což bylo v pozemkové knize poznamenáno. Dlužnice podala na Viktorii V-ovou žalobu, by shora uvedený exekuční titul byl prohlášen neplatným a domáhala se odkladu exekuce, jejž soud prvé stolice povolil, rekursní soud návrh na odklad zamítl. Důvody: Povolil-li exekuční soud napadeným usnesením dle §u 42 čís. 1 ex. ř. odklad exekuce proto, že povinnou byla proti postupitelce podána žaloba, by exekuční titul (smír) a jemu předchozí smlouva rukojemská byly prohlášeny za neplatné, stalo se tak neprávem. Ovšem lze dle §u 1386 obč. zák. dlužníku uplatňovati proti postupníku věřitele tytéž námitky, jež mu příslušejí proti postupiteli pohledávky, to však jen tehdy, není-li pohledávka vtělena v pozemkové knize. Jde-li o nabytí pohledávky knihovní, jíž bylo nabyto v důvěře ve veřejné knihy, platí oproti nabyvateli námitky jen tehdy, je-li odpor proti nesprávnému prý zřízení hypotéky již vznesen poznamenáním sporu (§ 61 knih. zák.) aneb je-li z pozemkové knihy vidno, že lhůta ku podání odporu ještě nevypršela (§ 63 knih. zák.). Jelikož toho tu není, nelze žalobou na postupitelku ztenčiti právo knihovního nabyvatele, by své pohledávky vydobyl exekuční cestou (Exner, Hypotekenrecht, str. 422).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Mylným je názor stěžovatelky, že obrany a námitky proti pohledávce zůstávají dlužníku po rozumu §u 1396 obč. zák. zachovány i proti knihovnímu postupníku. V důsledku principu publicity je postupník, jenž nabyl knihovně zapsané pohledávky v důvěře v knihy veřejné, chráněn proto námitkám proti postoupené pohledávce, které nejsou z knihy zřejmy, a jeho právo hledati úhradu z nemovitosti, tvořící zástavu pro pohledávku, zůstává takovýmito námitkami nedotčeno. V důsledku toho a protože bezelstnost a důvěra v knihy veřejné u vymáhající strany aspoň zatím v pochybnost nebrány, právem rekursní soud neshledal důvodu k odkladu exekuce v žalobě, podané dlužnicí na původní věřitelku o neplatnost exekučního titulu, a žádaného odkladu exekuce nepovolil právem.

Citace:

Rozhodnutí č. 2597. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 816-817.