Čís. 2363.

Pouhý sprostředkovací agent pojišťovny není oprávněn povoliti placení prémií ve lhůtách.
(Rozh. ze dne 7. března 1923, Rv I 788/22.)
Matka žalobců uzavřela dne 17. července 1919 u Františka H-a, tuzemského hlavního jednatelství cizozemské pojišťovny pojišťovací smlouvu, podle níž v případě jejího úmrtí mělo býti vyplaceno jejím nezletilým dětem 30.000 K. Dopisem ze dne 20. srpna 1919 oznámil František H. pojištěné, že dlužno na prémiích zaplatiti ihned 6540 K 65 h, a když pojištěná prohlásila, že tolik nemůže ihned zaplatiti, sdělil jí, že do 25. září 1919 dlužno zapraviti aspoň splátku 434 K 80 h, což pojištěná dne 24. září 1919 učinila. Po její smrti dne 30. září 1919 domáhaly se nezletilé děti výplaty pojistného. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud mimo jiné z těchto důvodů: František H. povolil sice pojištěné splátky ohledně zaplacení první premie, avšak povoliti splátky oprávněn nebyl. František H. byl jen sprostředkujícim jednatelem (generálním jednatelem) a nebyl tedy oprávněn uzavírati smlouvy pojišťovací. Ustanovení čl. 47 obch. zák. tu proto použíti nelze. Na pojmenování jednatele, pojištění sprostředkujícího, jednatelem (generálním jednatelem) neb i inspektorem nezáleží. Že František H. jako generální jednatel měl větší plnou moc, než jaká dle §u 71 instrukcí jednateli přísluší, žalobci neprokázali. Z ustanovení tohoto však nelze dovoditi oprávnění Františka H-a, povoliti splátky prvé pojišťovací premie. Dle §u 6 všeobecných podmínek pojišťovacích závisí od včasného zaplacení první premie další platnost pojišťovací smlouvy, neboť jen zaplacením prvé premie do jednoho měsíce po stanoveném počátečním terminu pojištění nebo datu vyhotovení police smlouva pojišťovací v platnosti se zachovává. Povolení splátek prvé premie dotýká se platnosti smlouvy pojišťovací, k čemuž František H. dle §u 71 instrukcí oprávněn nebyl a z výpovědi svědecké jeho a svědka Emila L-а jde, že mu oprávnění takové žalovanou uděleno nebylo. Oprávnění к povolení splátek premie mohlo by býti sprostředkujícímu jednateli přiznáno nejvýše jen po tříleté platnosti smlouvy pojišťovací (§ 6 odstavec druhý všeobec. pojišťovacích podmínek). Překročil-li František H. plnou moc jako jednatel sprostředkující, není z jednání jeho žalovaná zavázána (§ 1016 obč. zák.), neboť schválení povolení splátek nelze spatřovati v tom, že Františku H-ovi částka 434 Kč 80 h byla zaplacena. Smlouva pojišťovací nebyla žalovanou stranou uznána ani tím, že žalovaná žádala předložení příslušných dokladů o úmrtí pojištěné, neboť žalovaná jednala v předpokladu, že prvá premie celá včas byla zaplacena a omyl ten žalobcům včas byl vysvětlen (§ 871 obč. zák.). Pojištěná celé prvé premie 6540 K 65 h do jednoho měsíce dle §u 6 všeobecných pojišťovacích podmínek nezaplatila, tím pozbyla uzavřená pojišťovací smlouva dle tohoto §u 6 odstavec druhý platnosti a žalobci nemají nároku na vy- placení pojištěné sumy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující jako dovolací důvod jen nesprávné právní posouzení, nelze uznati za odůvodněné. Marně pokouší se žalující strana vyvrátiti srovnalý a přiléhavě odůvodněný názor nižších stolic, že generální agent žalované pojišťovny František H. nebyl oprávněn, povoliti zaplacení první premie 6540 K 65 h ve splátkách. Předpis čl. 47 obch. zák., na který se žalobci odvolávají, neplatí v tomto případě, poněvadž ohledně plné moci pojišťovacích agentů obsahuje pojišťovací řád ze dne 22. listopadu 1915, čís. 343 ř. zák. zvláštní ustanovení. Pojišťovací řád rozeznává při tom agenty jen sprostředkovací a agenty, oprávněné uzavírati smlouvy pojišťovací. Že František H. byl agentem pouze sprostředkovacím, o tom nemůže býti pochybnosti. Plyne to nejen z jeho svědectví, nýbrž i z upozornění dle §u 71 jednatelské instrukce, na pojišťovacím návrhu nápadným způsobem otištěné, dále z dopisu ze dne 20. srpna 1919, ve kterém H. oznamuje, že ředitelství návrh na pojištění přijalo. Dle §u 43 cit. pojišťovacího řádu pokládá se sprostředkovací agent za zmocněného jen ku přijímání návrhů, výpovědí a jiných vyjádření stran a vydávání pojišťovacích a jiných listin stranám. Ani přímo ani nepřímo nemůže býti z tohoto zákonného obsahu plné moci H-ovy dovozováno jeho právo, povolovati placení prémií ve lhůtách, a, tvrdíc to přes to, musela by žalující strana prokázati skutkové okolnosti, z nichž by plynulo, že H. takové další zmocnění měl. O tento důkaz se žalobce ani nepokusil, a byl by také bezvýsledným, neboť, nehledíc ani ku svědectvím Františka H-a a Emila L-а, které potvrzují opak, plyne z §u 6 pojišťovacích podmínek, jehož se žalobce sám dovolává, že právo to náleží jen ředitelství. Předpisu je-li se tam totiž, že zaplacená premie může býti platně kvitována jenom na prémiovém účtě, vyhotoveném ředitelstvím a to od zmocněnce, který se tímto premiovým účtem vykáže, nelze to vykládati jinak, než že jenom ředitelství rozhoduje o výši a způsobu placení premie. Z tohoto předpisu plyne také dále, že příjem splátky 434 K 80 h Františkem H-em pojišťovnu samu nijak nezavazuje. Že ve vyžádání dokladů za účelem vyplacení pojištěného peníze pojišťovnou, nelze spatřovati závazné uznání povinnosti platební, jest patrno již z toho, že k těmto dokladům náležela nutně pojistka, že však právě pojistku žalující strana předložiti nemohla, poněvadž její vydání bylo dle dopisu Františka H-a ze dne 25. září 1919 až po zaplacení celé první premie vyhraženo. Omyl, ve kterém byla pojišťovna ohledně zaplacení premie vinou jednatelství, neměl vůbec právního významu; že by pojišťovna, kdyby byla pravý stav věci znala, nebyla doklady vyžadovala, nýbrž hned nárok žalobců zamítla, jest pro posouzení sporu zcela nerozhodné.

Citace:

Č. 2363. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 415-417.