Čís. 2712.

Jde o smlouvu kupní, byla-li dodána mlýnská kola, k nimž dodatel opatřil material. Kupitel, jenž převzal zboží, není, dav je k disposici, oprávněn, jím dále disponovati, leč že by k tomu byl prodatel svolil.
(Rozh. ze dne 12. června 1923, Rv I 1330/22.)
Žalovaný objednal u žalobce mlýnská kola. Dvě z nich dodal žalobce dne 13. srpna 1921, třetí dne 3. září 1921. Žalovaný dal je k disposici dne 27. srpna (8. září) 1921. Dopisem ze dne 15. září 1921 sdělil žalovaný žalobci, že odmítá převzíti kola jako smluvní dodávku, avšak že obstará, by odvrátil od žalobce další škodu, zabudování kol do mlýna Bedřicha R-a na účet žalobcův, раk-li mu žalobce ihned telegraficky nesdělí, že žalovaný nemá zabudování provésti na účet a nebezpečí žalobcovo. V dopisu ze dne 17. září 1921 trval žalobce na zaplacení kupní ceny a podotkl, že mu jinak do věci ničeho není. Žalovaný přes to dne 20. září 1921 zabudoval stroje do mlýna Bedřicha R-a. Žalobě o zaplacení kupní ceny bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, v němž jsou uplatňovány dovolací důvody §u 503 čís. 2,
3 a 4 c. ř. s., není opodstatněno. Především může býti ponecháno stranou, zda sporná kola jsou věcmi zastupitelnými, totiž takovými, jež v obchodě se určují dle počtu, míry a váhy, jelikož jednotlivá věc téhož druhu jest stejně cenná a právě proto jednotlivost tu významu nemá, a zda jedná se tedy o dodací smlouvu ve smyslu čl. 338 obch. zák., čili nikoli, neboť na projednávaný případ sluší použíti předpisu obchodního zákona o kupu i tehdy, kdyby dodaná kola zastupitelnými věcmi nebyla. To plyne z toho, že jde o obchodní jednání, podléhající všeobecným ustanovením obchodního zákoníka, a že pro otázku, zda sluší na tento případ použíti zvláštních ustanovení o kupu, pokud se týče obchodního kupu, či o námezdní smlouvě, jest rozhodným předpis §u 1166 obč. zák., jenž stanoví, že, má-li dodati látku ten, kdo převzal zhotovení věci, sluší smlouvu v případě pochybnosti pokládati za kup. Že látku dodal žalobce, je nesporno. Dlužno tedy smlouvu, na základě níž žalobce domáhá se zaplaceni zažalovaného peníze, pokládati za kup a posuzovati ji dle předpisu, obsažených v druhém titulu čtvrté knihy obchodního zákoníka o koupi, zejména pak dle čl. 347 a 348 obch. zák., jak nižší soudy docela správně učinily. Pozastavil-li žalovaný dodaná kola, měl se o jejich prozatímní uschování postarati a nesměl je dodati mlynáři R-ovi a je ve mlýně tohoto svého odběratele zabudovati, leč že by byl žalobce přes prohlášení žalovaného, že se nároku ze správy nevzdává, s tím souhlasil. Avšak to se dle zjištění nižších soudů nestalo, neboť žalovaný si sice takový souhlas žalobcův dopisem ze dne 15. září 1921 opatřiti chtěl, avšak žalobce dopisem ze dne 17. září 1921 to rozhodně odepřel, prohlásiv, že dodal kola podle smlouvy, že mu po tom, co žalovaný má s mlynářem R-em, ničeho není, a že žádá zaplacení do 8 dnů, jinak že podá žalobu. Pakliže žalovaný přes to dne 20. září 1921, a to, jak zjištěno, po obdržení právě zmíněného dopisu žalobcova, se spornými koly uvedeným způsobem naložil, při čemž jest nerozhodno, proč tak učinil a zda chtěl snad žalobce zachrániti před nějakou újmou, schválil objednané zboží a nemůže nyní s úspěchem ani odpírati zaplacení kupní ceny ani domáhati se přiměřené slevy. Není tu tedy dovolací důvod ve smyslu §u 503 čís. 4 c. ř. s.

Citace:

Rozhodnutí č. 2712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1034-1035.