Čís. 2703.

»Sůl průmyslová« jest totéž jako »Fabrikssalz« v německém železničním tarifu. Předpisů železničního tarifu dlužno dbáti z úřadu.
(Rozh. ze dne 6. června 1923, Rv II 367/22.)
Odesílatel označil zboží jako »průmyslovou sůl«. Zaplativ vyšší dovozné. vyměřené mu dráhou dle položky S 5 b tarifu, platící pro »Salze für chemische und technische Zwecke«, domáhal se příjemce vrácení dovozného, pokud převyšovalo dovozné stanovené pro »Fabrikssalz«. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl. Důvody: Jde o rozhodnutí otázky, zda odesílatelka, označivši zboží, které bylo označeno v tarifu tehdy platném slovem »Fabrikssalz«, slovem »průmyslová sůl«, označila zboží správně podle tarifu, či zda bylo nutno, by česky zboží bylo označeno doslovnějším překladem »tovární sůl«. Ža lovaný erár zastává stanovisko, že zboží, označené slovem »průmyslová sůl« bylo označeno jako patřící clo položky S 5 В tarifu »Salze für chemische und technische Zwecke«, kde platí tarif vyšší. Soud je toho mínění, že při označení zboží slovem »průmyslová sůl« není ani možno, by někdo měl za to, že se může jednali o sůl z pramenů, zřídel nebo podobné soli k účelům chemickým, kteréž soli právě patří do položky S 5 b. Slovo »průmyslová sůl« je naopak tak blízké doslovnému překladu slovu »tovární sůl«, že nemůže býti pochybnosti, že se jím chce vyznačiti týž pojem. Ano slovo »průmyslová sůl« je přesnějším označením pojmu, zahrnutého ve slově »tovární sůl«, nežli dosavadní oficiální označení »tovární sůl«. Je to patrno i z toho, že se na označení tom usnesl pro budoucnost i tarifní výbor železniční dle zápisu č. 11 page 11 pod N, který navrhuje označení sůl tovární až v závorce. To platí tím spíše, poněvadž šlo o překlad tarifu z jazyka německého. Neníť možno překlad, není-li otrocky věrným, jinak však přesným, považovati za nesprávný. Uváží-li se ještě, že stanice odesílací zboží tarifovala dle tarifu nižšího, nemajíc pochybnosti o tom, o jaké zboží jde, dále, že totožnost zboží byla přílohami nákladního listu zjištěna, a konečné udání znalce Karla Sch-a, že železniční správy se spokojují s deklarací, která třeba ne doslovně, přece dosti jasně zboží označuje, je patrno, že odesílatelka označením »průmyslová sůl« označila zboží tak jasně, že nemohlo býti pochybnosti o tom, jaké zboží dle tarifu to je. Proto je žalovaný povinen přeplatky žalobci vrátiti. Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Mezi stranami není sporu o tom, že zásilky soli, dráze k dopravě odevzdané, byly solí uvedenou v tarifu pod pol. S 5 a jako »Fabrikssalz«, že byly jako Fabrikssalz ku dopravě přejaty a tarifovány, a že žalované dráze z poznačení »sůl průmyslová«, ačkoli tarifu neodpovídá, škoda nevzešla. Nárok na placení vyššího dovozného dle položky S 5 b osobuje si žalovaný erár jenom z duvodu, že místo tarifního poznačení »Fabrikssalz« bylo užito poznačení »sůl průmyslová«. Pokud se finanční prokuratura k odůvodnění tohoto vyššího nároku odvolává na »Všeobecná ustanovení o počítání dovozného« v tarifu prý obsažená, nelze na tyto její vývody vzíti zřetel u důvodů formálních i věcných. Po formální stránce jsou tyto vývody nedovolenou novotou dle §u 482 c. ř. s., neboť uvedená všeobecná ustanovení nebyla v řízení před prvou stolicí předložena a nebylo se jich dovoláváno a o nich jednáno, a ustanovení ta nemají povahy zákonných předpisů, které by soud byl povinen znáti z úřadu nebo které by byly notorické. Po stránce věcné nemůže býti sporu o tom, že taková všeobecná ustanovení tarifu jsou jenom projevem vůle jedné ze smluvních stran, nemají platnosti zákona a nemohou změniti zákon. Nemohou proto změniti jmenovitě čl. 278 a 279 obch. zák., že při výkladu obchodních jednání musí se soud říditi vůlí stran a nesmí lpěti na doslovu použitých slov a že musí bráti zřetel na obyčeje a zvyky v obchodním životě obvyklé. Následkem toho nelze pokládati za přípustno, by dráha z pouhého použití jiného než tarifního slova druhou stranou, když smysl jeho jest nepochybným, mohla vyvozovati proti předpisu čl. 278 obch. zák. pro sebe nárok na vyšší odměnu, a příčilo by se takové ustanovení tarifu a takový výklad smlouvy dobrým mravům i zvykům poctivého obchodu. Rozhodnutí sporu záleží tedy jenom na tom, zda žalující strana, když sůl odevzdala ku dopravě pod označením »sůl průmyslová«, za daných okolností dostatečně jasně a zřetelně dala na jevo vůli, by dovozné bylo vypočítáno podle položky tar. S a 1 pro Fabrikssalz platící, a nikoliv dle tar. S a 2, platícího pro »Quellen-Sprudel und dergleichen Salze zu medizinischen Zwecken, ferner Salze für chemische und technische Zwecke«. V této příčině stačí poukázati na důvody prvního rozsudku, který právem k této otázce přisvěduje, na posudek slyšeného znalce, především však na vyjádření tarifního výboru čsl. železnic při schůzi dne 15. a 16. prosince 1921, dle přílohy N usnesené, dle kterého deklarace »průmyslová sůl« byla za daných okolností, kdy sůl byla dovezena beze cla a licenčního poplatku a pod dozorem finanční kontroly, dostatečná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest jisto, že se žalovaná strana odvolávala již v prvé stolici, v protokolu ze dne 2. března 1922 na všeobecná ustanovení o počítání dovozného. I kdyby se jich nebyla dovolávala v uvedeném protokolu, mohla se jich dovolávati v řízení opravném, poněvadž § 56 žel. dopr. ř., jenž jedná cíle svého nadpisu o obsahu nákladního listu vůbec, poukazuje pod čís. (1), (5) na různé třídy tarifní, § 2 žel. dopr. ř. pak vyhražuje železnici vydávání prováděcích nařízení se schválením dozorčího úřadu, jež sluší pojati do tarifu, a dle §u 6 žel. dopr. ř. jest železnice povinna, sestaviti tarify, jichž platnost jest podmíněna jejich vyhlášením. Jde tu o předpisy, jichž sluší dbáti za uvedených předpokladů z moci úřední, a nesejde na tom, mluví-li odvolací soud v tomto směru o nedovolené novotě. Ve věci samé jest rozhodnutí nižších soudů správné a jeho odůvodnění případné. Stačilo by k němu odkázati. Oč vskutku tu jde, plyne nejlépe z odpovědi na žalobu, v níž žalovaná zdůrazňuje, že Fabrikssalz (tovární sůl) a Industriesalz (průmyslová sůl) není jedno a totéž, ježto Fabrikssalz patří do položky S 5 a tarifu díl I. oddělení B, kdežto Industriesalz patří do položky S 5 b a že zásilka měla býti označena jako Fabrikssalz (tar. díl II. sešit I.). Zásilku sluší označiti v nákladním listu dle jejího obsahu (§ 56 žel. dopr. ř.). Všeobecná ustanovení o počítání dovozného mluví o označení zásilek dle jejich obsahu na základě roztřídění zboží (díl I., odd. В А III. g). V roztřídění zboží jsou uvedeny zprvu soli všeobecně a pak se rozeznávají zvláště jednotlivé druhy solí S 5 a) a b). V položce S 5 a) je zejména uvedena dle německého textu roztřídění zboží Fabrikssalz. Byla-li zásilka označena v českém překladu »průmyslová sůl«, nelze pochybovati, že označení to vystihuje podstatu německého »Fabrikssalz«. Zásilka byla označena správně dle platných předpisů, výrazem, přiléhajícím předepsanému označení. Odvolávání se na § 57 žel. dopr. ř. není tedy vzhledem k tomu, co uvedeno, na místě. Nižší soudy vystihly jádro věci v tomto směru případně. Sluší toliko ještě odkázati k tomu, že ve schůzi tarifního výboru československých železnic konané dne 15. a 16. prosince 1921 bod 11 bylo navrženo, by v položce S 37 a) název »sůl tovární« byl změněn na »sůl průmyslová«, ježto zákon ze dne 12. srpna 1921 čís. 326 sb. z. a n., jímž se mění některá ustanovení zákonů o solním mono polu, užívá místo názvu »tovární sůl«, obsaženého v tarifu, označení sůl průmyslová. Nemůže tedy býti nejmenší pochybnosti o správnosti právního stanoviska nižšími soudy zaujatého. Dovolání nemá podstaty.

Citace:

Rozhodnutí č. 2703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1010-1013.