Čís. 2746.

K rozhodnutí o žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku není příslušným žádný tuzemský soud, třebas manželé jsou zdejšími státními příslušníky, nebydlí-li ani ten ani onen z manželů v tuzemsku. Lhostejno, zda dobrovolný rozvod byl povolen v tuzemsku či v cizozemsku či rozvod nedobrovolný v cizozemsku.
(Rozh. ze dne 19. června 1923, Nd II 89/23.)
Nejvyšší soud zamítl návrh, by dle §u 28 j. n. určen byl některý tuzemský soud místně příslušným k rozhodnutí o žádosti Františky W-ové o její žádosti za povolení rozluky jejího manželství, ohledně kterého byl usnesením zemského civilního soudu ve Vídni ze dne 17. března 1915 povolen dobrovolný rozvod od stolu a lože. Důvody: Františka W-ová podala u krajského soudu v Olomouci žádost, by jí bylo dáno povolení k uzavření nového sňatku. Jelikož žádosti této lze rozuměti jen v tom smyslu, by byla navrhovatelce povolena rozluka jejího manželství, již rozvedeného (viz § 15 a násl. zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n.), jest zkoumati, zdali jsou zde podmínky §u 28 j. n. pro určení tuzemského soudu místně příslušného k jednání a rozhodování o oné žádosti. V tomto směru bylo uváženo toto: Z ustanovení §§ 20 a 24 zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. а n. plyne, že, není-li dán důvod místní příslušnosti ani dle čís. 2, ani dle čís. 3 §u 20 cit. zákona, nelze se u zdejších soudu vůbec domáhati pouhou žádostí dle §§ 15-17 téhož zákona přeměny rozvodu manželství v jeho rozluku, a není proto místa pro použití §u 28 j. n. k určení soudu místně příslušného. Neobsahujeť § 20 cit. zákona pro případ, kde ani ten ani onen z manželů nemá svého obecného soudu v tuzemsku, předcházel-li rozvod buď dobrovolný, ať v tuzemsku nebo v cizozemsku, ať nedobrovolný rozvod v cizozemsku, žádného předpisu o místní příslušnosti, což ohledně rozvodu ať dobrovolného, ať nedobrovolného, jenž byl proveden v cizozemsku, plyne nad veškeru pochybnost z ustanovení §u 24 cit. zák., jímž v podobě výjimky stanoveno pravidlo pro případy, nespadající pod ustanovení §u 20 téhož zákona. Tím zákonodárce v takovýchto případech vyloučil vůbec možnost přeměny rozvodu v rozluku manželství na základě pouhé žádosti, a platí to také pro tuzemce, když žádný z manželů a příslušníků tuzemských — nemá v čase podání žádosti za rozluku v tuzemsku svého obecného soudu. Poněvadž Františka W-ová dle obsahu své žádosti, a rovněž tak i Josef Bedřich W. bydlí ve Vídni, jest její žádost za přeměnu dobrovolného rozvodu jejich manželství v cizozemsku (ve Vídni) povoleného v rozluku manželství, vůbec nepřípustná a nelze proto pro nedostatek podmínek §u 28 j. n. určiti soud tuzemský, který by byl místně příslušným k projednávání a rozhodnutí její žádosti.

Citace:

Rozhodnutí č. 2746. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1102-1103.