NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2498.
V tom, že požadován byl více méně určitý peníz, nelze spatřovati neurčitosti žalobního žádání, nakolik jde o tento peníz a částku nižší, ovšem ale, nakolik by šlo o částku vyšší.

(Rozh. ze dne 11. dubna 1923, Rv I 1017/22.)
Žaloba, pokud se domáhala zaplacení více méně 60 000 Kč sprostředkovatelské provise, byla oběma nižšími soudy zamítnuta, odvolacím soudem z těchto důvodů: Dle §u 226 c. ř. s. má žaloba obsahovati žádání určité, tudíž takové, by z něho i co do číslic bylo zřetelně vidno, co žalobce od žalovaného žádá. Jen tehdy, když se žalobou o přísežné udání jmění spojena jest žaloba o vydání toho, co žalovaný dluhuje z právního poměru, jenž jí jest základem, může určité vytknutí toho, co podle žádosti žalobce vydáno býti má, vyhrazeno býti, až by učiněn byl přísežný údaj o jmění (čl. XLII. uvoz. zák. k с. ř. s.). Takové žaloby však žalobce nepodal. Ač byl při ústním jednání upozorněn na neurčitost svého žádání, žádání nepozměnil, a nemůže si v řízení odvolacím stěžovati, že žaloba byla zamítnuta pro neurčitost prosby žalobní.
Nejvyšší soud zrušil v uvedeném směru rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:

Dovolání žalující strany jest důvodným. Nesprávné právní posouzení věci vidí v tom, že žaloba na zaplacení provise více méně 60 000 Kč byla zamítnuta, pokud se týče zamítající tento výrok prvního soudu odvolacím soudem byl potvrzen pro neurčitost žalobní prosby. Sluší žalující straně přisvědčiti, že právní názor nižších soudů v tomto směru jest mylným. Dle §u 226 c. ř. s. má ovšem žaloba obsahovati určitou žádost; stačí však, aby z ní bylo patrno, co žalobce číselně neb alespoň kvalitativně nebo kvantitativně žádá. Žalobní žádost jest tedy neurčitou toliko potud, pokud žalobce žádá po případě také více než 60 000 Kč a v tomto směru, t. j. nad tento peníz by ovšem nebylo lze žalobní prosbě vyhověti, pokud by žalobce určitou částku, o kterou žádá více, neudal a žalobu o tuto určitou částku nerozšířil (§ 235 c. ř. s.). Žádá-li však žalobce i více než 60 000 Kč, žádá samozřejmě také 60 000 Kč. Ohledně této částky jest tedy žalobní žádost určitá a nestala se neurčitou ve smyslu §u 226 c. ř. s. snad tím, že žalobce připojením slůvka »méně« dal na jevo, že se po případě spokojí také s menší částkou, nezdaří-li se mu důkaz, že mu provise v částce plných 60 000 Kč přísluší.

Citace:

Rozhodnutí č. 2498. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 637-638.