Čís. 2590.Zrušil-li odvolací soud pro odchylný právní názor napadený rozsudek a odkázal spor do prvé stolice, nevyhradiv pravomoci, lze v dovolání z napotomního potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu napadnouti právní názor zrušovacího usnesení. Uzná-li dovolací soud tuto stížnost za opodstatněnu, zruší i bez zvláštního návrhu nejen oba srovnalé rozsudky, nýbrž i zrušovací usnesení a uloží odvolacímu soudu, by znovu vyřídil odvolání ze zmíněného rozsudku prvé stolice. Každý spoluvlastník jest oprávněn podati žalobu zápůrčí na toho, kdo si osobuje služebnost ku společnému pozemku.(Rozh. ze dne 8. května 1923, Rv I 1523/22.)Žalobci domáhali se na žalovaných, by se zdrželi svádění vody se svého pozemku do strouhy mezi rolem žalobců a pozemkem Václava В-a. Žalovaní namítli mimo jiné, že strouha jest spoluvlastnictvím žalobců a Václava В-a a že proto k žalobě nebyli oprávněni žalobci sami, nýbrž pouze spolu s Václavem B-em. Procesní soud prvé stolice původně žalobě vyhověl, a když pak odvolací soud ve svémzrušovacím usnesení ze dne 24. května 1921, jemuž pravomoci nevyhradil, vyslovil právní názor, že při spoluvlastnictví jsou k žalobě zápůrčí oprávněni jen všichni spoluvlastníci, že jednotlivému spoluvlastníku právo to nepřísluší — procesní soud prvé stolice po opětném jednání žalobu zamítl a odvo1ací soud rozsudek potvrdil.Důvody: Žalobci neprokázali výhradného vlastnictví k celé spornéstoce. Kromě nich je tu ještě jiný spoluvlastník stoky, při čemž je nerozhodno, v jakém poměru zakládá se spoluvlastnictví. Je-li tomu tak, musí na ochranu neobmezenosti spoluvlastnického práva ku sporné stoce ve smyslu §u 828 obč. zák. žalovati všichni spoluvlastníci společně. Poněvadž v tomto případu se tak nestalo, an spoluvlastník Václav B. vůbec nežaluje, zamítl prvý soudce právem žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobců k žalobě.Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 24. května 1921 jakož i rozsudky obou nižších stolic, v důsledku tohoto usnesení vydané, a uložil soudu odvolacímu, by nyní bez zřetele k domnělému nedostatku oprávnění k žalobě o odvolání žalovaných z prvotního rozsudku soudu prvé stolice ze dne 25. ledna 1921 dále jednal a znovu rozhodl.Důvody:Ve svém zrušovacím usnesení ze dne 24. května 1921 vyslovil odvolací soud právní názor, že při spoluvlastnictví oprávněni jsou k žalobě zápůrčí dle §u 523 obč. zák. jen všichni spoluvlastníci, že jednotlivému spoluvlastníku oprávněni k žalobě nepřísluší. Důsledkem tohoto názoru, jenž byl pro soud prvé stolice dle §u 499 c. ř. s. závazným, zamítl tento žalobu, zjistiv, že strouha, kudy žalovaní vodu se své pozemkové parcely č. kat. 456 svádějí, není výhradným vlastnictvím žalobců, nýbrž společným vlastnictvím jejich a Václava В-a jakožto vlastníka sousedního pozemku č. kat. 469, který však nežaluje. Rozsudek tento byl odvolacím soudem potvrzen. Právem žalobci napadají tyto rozsudky odvolacím důvodem §u 503 čís. 4 c. ř. s., neboť právní názor, že žalobci jako pouzí spoluvlastníci nemají oprávnění k žalobě, jest mylným. Dovozuje-li odvolací soud tento náhled z předpisu §u 828 obč. zák., je to úsudek pochybený, neboť tento předpis nasvědčuje pravému opaku. Praví-li se tam, že, jsou-li spoluvlastníci (podílníci) nejednotní, nemůže žádný z nich na společné věci provésti změnu, kterou by o podílu druhých bylo pořízeno, nehodí se tento předpis na projednávaný případ, v němž žalobci chrání pozemek proti služebnosti svádění vody, již si dle jejich domnění žalovaní bezprávně osobují. Žalobci nepodnikají ničeho, čím by mohlo býti pořizováno o podílech druhých spoluvlastníků, nýbrž chrání naopak společnou věc a tím i svůj ideální podíl na ní proti zásahu osob třetích, dle jejich domnění protiprávnému, hájíce takto neporušitelnost vlastnictví společné věci. Tento právní úkon tedy nejenom nahražuje vlastnické podíly druhých, nýbrž jim přímo prospívá. Z onoho předpisu vyplývá, že žádný ze spoluvlastníků není bez souhlasu druhých oprávněn osobám třetím dovoliti nebo zříditi práva, která by se dle povahy věci vztahovala na celou společnou věc a důsledkem toho zatěžovala i podíly druhých spoluvlastníků (zejména služebnosti) a důsledkem toho jest každý z druhých spoluvlastníků oprávněn zápůrčí žalobou zabrániti výkonu takovýchto neoprávněně dovolených nebo trpěných práv třetích osob neboť, kdyby tomu mělo býti jinak a nesouhlasící spoluvlastník byl vázán na souhlas a přistoupení onoho spoluvlastníka, který se na tento neoprávněný způsob proti neporušenosti společného majetku prohřešil, znamenalo by to, zbaviti ho vší právní ochrany jeho spoluvlastnického podílu, a vedlo by to k důsledku, že by spoluvlastník takovýmto jednostranným úkonem směl zatížiti i podíly druhých podílníků. Napadená rozhodnutí jsou tedy právně mylná a důsledkem toho bylo zrušiti nejenom rozsudky obou nižších stolic, nýbrž i zrušovací usnesení odvolacího soudu, z něhož ony rozsudky vzešly. Nevadí tomu, že se v dovolání návrh výslovně nečiní na zrušení tohoto usnesení, neboť dle právního stavu, jaký těmito rozhodnutími nastal, dlužno dovolání pokládati též za opravný prostředek proti onomu zrušovacímu usnesení, který dle předpisu §u 519. c. ř. s. sice původně přípustným nebyl, dle účelu a smyslu novelisovaného předpisu §u 502 c. ř. s. však zůstal postižené straně vyhražen pro dovolání z rozsudku, který v právním důsledku jeho později vydán byl (§§ 462, 513 c. ř. s.). Tím obživuje první rozsudek procesního soudu prvé stolice a soudu odvolacímu náleží nyní, by o odvolání žalovaných z tohoto rozsudku jednal a znovu rozhodl se zřetelem na právní hlediska v tomto rozhodnutí vytčená.