Čís. 2695.

Výrok o útratách zajišťovací exekuce není vykonatelným, dokud není právoplatně rozhodnuto o hlavním nároku.
(Rozh. ze dne 5. června 1923, R II 216/23.)
Žádost vymáhajícího věřitele, by mu byla povolena exekuce pro útraty, jež mu vznikly vedením zajišťovací exekuce proti témuž dlužníku, soud prvé stolice zamítl, ježto výrok o útratách zajišťovací exekuce stane se vykonatelným teprve s pohledávkou, jejíž vykonatelnost však nebyla prokázána. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Rekursu nelze upříti oprávněnosti. § 371 čís. 1 ex. ř. v doslovu čl. VII. čís. 46 novely ze dne 1. června 1914, čís. 138 ř. zák. připouští zajišťovací exekuci bez osvědčení na základě potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu, bylo-li proti němu podáno dovolání, a jest exekuci tuto provésti způsobem, v §u 374 ex. ř. uvedeným. Ježto však pohledávka přisouzena a útraty přiřknuté dvěma stolicemi pravoplatně přiřknuty nejsou, nelze povoliti prodej zabavených věcí. Ohledně útrat této exekuce ku zajištění platí však ustanovení §u 41 c. ř. s. § 74 ex. ř., totiž povinná strana musí je po uplynutí lhůty k plnění vymáhající straně zaplatiti, a jest tato také oprávněna, ku jejích vydobytí žádati prodej zabavených věcí, neboť, ježto vymáhající strana má nárok na zajištění, jsou útraty také nutné ku dobytí práva. Strana dvěma stolicemi odsouzená jest tedy povinna útraty zajišťovací exekuce zaplatiti a byla vymáhající strana oprávněna také žádati o pokračování v exekuci za účelem vydobytí těchto útrat; ježto exekuce byla již povolena, nebylo zapotřebí ovšem o povolení exekuce žádati, nýbrž pouze o pokračování, ježto zabavené předměty stačí úplně ku krytí malicherné pohledávky útratové.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Útraty exekučního návrhu a výkonu exekuce jsou příslušenstvím hlavního nároku a následkem této své akcesorní povahy sdílejí osud pohledávky hlavní. Zajišťovací exekuce, i když návrh na její povolení jest zákonem odůvodněn, povoluje se vždy prozatímně a v předpokladu, že se vymáhaná pohledávka stane vykonatelnou. V případě, že by byla hlavní pohledávka právoplatně oduznána, nese podle §u 376 ex. ř. vymáhající věřitel veškeré s povolením a výkonem zajišťovací exekuce spojené útraty sám. Nemohou se proto tyto útraty státi vykonatelnými, pokud není o hlavní pohledávce rozhodnuto. Prvý soud tedy právem bezdůvodnou žádost za exekuci k dobytí útrat zajišťovací exekuce zamítl.

Citace:

Rozhodnutí č. 2695. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 998-998.