Čís. 2196.Uznáno-li právoplatně na rozluku manželství z viny obou manželu, lze se domáhati zrušení smluv svatebních.Smlouva, jíž snoubenec snoubenku za peněžitý přínos bere do spoluvlastnictví nemovitosti, jest smlouvou svatební. Zruší-li se tato smlouva pro rozluku manželství, zjedná se ohledně vlastnictví dřívější stav knihovní; otázku, zda vymažou se dluhy, jimiž manželka zatížila svou polovici nemovitosti, dlužno řešiti od případu k případu.(Rozh. ze dne 23. ledna 1923, Rv I 704 22.). V roce 1910 uzavřel žalobce se žalovanou sňatek a postoupil jí notářským spisem ze dne i 8. listopadu 1910 polovinu své usedlosti proti přínosu 5 800 K a jedné krávy v ceně 200 K. Dne 20. července 1919 podala žalovaná na žalobce žalobu o rozluku manželství, jíž bylo právoplatné vyhověno a manželství rozloučeno z viny obou stran. Dne 8. ledna 1920 žaloval manžel manželku na rozvod z její viny, z kteréžto žaloby sešlo vzhledem k rozhodnutí o rozluce. Na základě rozluky manželství domáhal se manžel zrušení svatební smlouvy. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, a uznal žalovanou manželku povinnou, vrátiti žalobci polovinu usedlosti, obtíženou dle stavu v době podání žaloby (12. dubna 1920) proti tomu, že ji žalobce zaplatí 5 800 K a vydá jednu krávu, zamítl však nárok žalobcův by žalovaná byla uznána povinnou dáti svým nákladem vymazati dluhy a závady vrácenou polovici usedlosti postihnuvší až do dne 12. dubna 1920. Odvolací soud k odvolání obou stran rozsudek potvrdil a uvedl k žalobcovu odvolání v důvodech: Právem uznal procesní soud prvé stolice na zrušení smluv notářským spisem uzavřených, ježto jedná se o smlouvu svatební a rozluka manželství byla právoplatně rozsudkem povolena z viny obou stran. Zrušení znamená, že nastává původní stav, vše má býti tak, jako by svatební smlouva se nebyla stala, každá strana má právo domáhati se vrácení toho, co do společného manželství vnesla. Neodůvodněným jest žalobcovo odvolání, pokud vytýká rozsudku prvého soudu, že neprávem zamítl jeho žalobní podání, by žalovaná odsouzena byla k odbřemenění 4000 K, kterými svou polovici usedlosti zatížila, neboť postupem této polovice usedlosti stala se žalovaná neobmezenou její vlastnicí; mohla dle §u 362 obč. zák. s ní dle své vůle naložiti, ji zciziti a zatížiti; zatížení to stalo se dne 12. července 1919, tedy v době, kdy sama žalobou domáhala se rozluky manželství z viny žalobcovy, kdy žalobcem žaloby ještě proti ní podány nebyly a kdy vypůjčených peněz potřebovala ku své výživě, byvši se svým dítětem a očekávajíc brzké slehnutí manželem ponechána bez všech prostředku, byla tudíž v době zatížení své polovice usedlosti držitelkou bezelstnou a z toho duvodu dle §§ 328 a 329 obč. zák. k zatížení jejímu oprávněna, aniž by z toho byla třetím osobám zodpovědnou; teprve doručením žaloby o zrušení smlouvy svatební ze dne 12. dubna 1920 stala se dle §u 338 obč. zák. držitelkou obmyslnou a ručila od té doby za škodu, zatížením její polovice žalobci způsobenou, a proto zcela po právu soud prvé stolice vyslovil, že jest žalovaná povinnou žalobci zpět postoupiti tuto polovici usedlosti, obtíženou dle stavu při podání žaloby, t. j. 12. dubna 1920 a důsledkem toho žalobní žádání za výmaz pohledávky záložny 4000 K, již 12. července 1919 knihovně vtělené žalovanou, zamítl.Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání.Důvody:Svatební smlouva byla zrušena, ohledně jmění jest tedy zříditi dřívější stav, ovšem pokud to možno. Žalovaná zatížila svou polovici usedlosti dluhem 4 000 Kč. Tím projevila svou vlastnickou disposici, užila svého práva. Že by zatížení se bylo stalo způsobem v §u 1295 odstavec druhý obč. zák. označeným a v úmyslu tamže blíže uvedeném, nebylo ani tvrzeno. Že v době provedení zatížení polovice usedlosti byla žalovaná bezelstnou držitelkou, dovodily nižší stolice bezvadně. Dlužno tedy za to míti, že žalovaná užila svého práva v mezích zákona (§ 1305 obč. zák.). To plyne i z povahy a účelu učiněného dluhu, karakterisovaných zjištěním odvolacího soudu. Dle toho jde o dluh sloužící k zabezpečení základních podmínek životních. Uživší svého práva v mezích zákona, není žalovaná odpovědna třetímu. Právem bylo tedy zamítnuto žádání za výmaz pohledávky záložny 4000 Kč. Odvolací soud posoudil věc správně s hlediska právního a odkazuje se k jeho důvodům, srovnávajícím se se zákonem a stavem věci a nevyvráceným vývody dovolání.