Čís. 2709.

Po vyhlášení vyrovnacího řízení nelze na dlužníkovo jmění povoliti exekuci, třebas exekuční návrh podán byl před vyhlášením vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 12. června 1923, R I 489/23.)
Vymáhající věřitel podal dne 9. ledna 1923 návrh na povolení exekuce zabavením a prodejem movitých věcí povinného, o jehož jmění bylo dne 12. ledna 1923 zahájeno vyrovnací řízení. Soud prvé stolice usnesením ze dne 7. února 1923 exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle §u 10 (1) cís. nařízení ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. zák. nelze nabýti po zahájení vyrovnacího řízení na jmění, dlužníku patřícím, ani práva zástavního ani práva na uspokojení. Podle §u 7 cit. nařízení nastávají právní účinky zahájení vyrovnacího řízení počátkem dne, kdy byl přibit edikt na soudní desce. Usnesením krajského soudu ze dne 12. ledna 1923 bylo proti straně povinné zahájeno vyrovnací řízení a edikt byl téhož dne
vyvěšen na soudní desce. Ve smyslu oněch ustanovení nemohla tudíž od tohoto dne býti povolena exekuce na jmění strany povinné a jest tedy exekuce, jež napadeným usnesením byla povolena, nepřípustná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor dovolacího rekursu, že přípustnost exekuce sluší posuzovati podle doby, kdy byl exekuční návrh podán, a že následkem toho měla býti exekuce povolena, poněvadž v době podání návrhu vyrovnací řízení ještě zahájeno nebylo, není správným. Podle §u 7 a 10 vyr. ř. jest pro otázku přípustnosti exekuce rozhodným den, kdy bylo zahájení vyrovnacího řízení vyhlášeno. Po tomto dni nelze nabyti na dlužníkově jmění ani práva zástavního ani práva na uspokojení. Nemůže tedy býti ani povolena exekuce, směřující k nabytí těchto práv, byť i exekuční návrh byl podán před zahájením vyrovnacího řízení. To je prostě důsledkem ustanovení §u 10 vyr. ř. Navrhována a povolena byla exekuce nejen zabavením movitých věcí, nýbrž i zabavením pohledávky, příslušející dlužníku proti poštovnímu šekovému úřadu. Zabavení této pohledávky bylo vykonáno podle §u 294 ex. ř. doručením povolujícího usnesení poddlužníku a tím již také na této pohledávce zástavního práva po zahájení vyrovnacího řízení nabyto, což se příčí ustanovení §u 10 vyr. ř. Rekursní soud proto právem exekuční návrh zamítl.

Citace:

Rozhodnutí č. 2709. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 1029-1030.