Čís. 2593.

Žije-li manžel ve společné domácnosti s jinou ženou, nemůže žádati
od manželky, by sdílela s ním společnou domácnost, a jest povinen poskytovati jí výživné v penězích.
(Rozh. ze dne 8. května 1923, Rv I 5/23.)
Žalobě manželky, odloučeně žijící, proti manželi na placení výživného, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším
soudem z těchto
důvodů:
Nemůže býti sporu o tom, že žalobkyně jako manželka žalovaného,
má právo žádati od něho jeho majetkovým poměrům přiměřenou slušnou výživu potud, pokud žalovaný jako manžel žalobkyně této zákonné
povinnosti vůči své manželce výrokem soudním nebyl sproštěn. Z druhé
strany jest rovněž jisto, že manželka má povinnost sledovati manžela
do společné domácnosti a že má tedy právo na slušnou výživu především v této společné domácnosti. V tomto případě však žalovaný, jak
soudy nižší zjistily, znemožnil žalobkyni, své manželce, návrat do společné domácnosti tím, že žije s jinou ženou v souložnictví a s ní má nemanželské dítě. V důsledcích toho nemůže žalovaný spravedlivě žádati,
by žalobkyně slušnou, zákonně jí patřící výživu opatřovala si ve společné domácnosti s ním, a musí proto své zákonné povinnosti k výživě
žalobkyně jako své manželky dostáti tím, že žalobkyni platiti bude jeho
majetkovým poměrům přiměřenou výživu tak dlouho, dokud této své
zákonné vyživovací povinnosti nebude sproštěn výrokem soudním. Myslí-li žalovaný, že v cestě sporu o rozvod manželství se žalobkyni má
právo domáhati se toho, by byl sproštěn poskytování slušné výživy žalobkyni, bude jeho věcí, by tuto cestu nastoupil. Pokud tak neučiní a
závazku k výživě žalobkyně jako své manželky výrokem soudu sproštěn není, trvá tato jeho zákonná povinnost a on musí, když jeho manželka
to žádá, k plnění zákonné vyživovací povinnosti býti přidržen, aťsi má
či nemá důvod k rozvodu manželství se žalobkyní z její viny. Otázka,
zda žalobkyně žalovaného zlomyslně opustila a ze svého bytu ho vykázala, nemá za tohoto stavu věci v tomto sporu rozhodného významu,
neboť zde neřeší se otázka viny stran na jejich rozchodu, nýbrž jen
otázka povinnosti žalovaného k vyživování žalobkyně jako jeho manželky.

Citace:

Rozhodnutí č. 2593. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 812-813.