Čís. 2153.

S polskou vládou nebyla dosud uzavřena dohoda o vzájemném vykonávání exekučních titulů, jež vyneseny byly soudy druhého státu v území bývale plebiscitním.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1923, R II 305 20.). Na základě rozsudku krajského soudu v Těšíně ze dne 17. listopadu 1919, povolil týž soud usnesením ze dne 20. dubna 1920 k vydobytí peněžité pohledávky Emanuela N-a mobilární exekucí na nemovitostí. Usnesením ze dne 3. června 1920 nařídil okresní soud v Opavě výkon této exekuce. Když tato byla bezvýslednou, navrhl vymáhající věřitel přímo u exekučního soudu znovu výkon exekuce na přihlášení. Tento byl usnesením okresního soudu v Opavě ze dne 3. července 1920 nařízen. Než však přišlo k výkonu, navrhla povinná strana zastavení exekuce jednak proto, že se tu jedná o exekuci na základě cizozemského exekučního titulu, jež měla býti povolena zemským soudem v Opavě, jednak s poukazem na to, že byl dlužný peníz u krajského soudu v Těšíně složen s eventuelním návrhem na odložení exekuce dle §u 42 čís. 3 ex. ř. Dle tohoto eventuálního návrhu povolil soud prvé stolice odložení exekuce usnesením, jež vymáhající věřitel napadl proto, že povolení exekuce lze odpírati jen žalobou nebo rekursem, že však k žádosti zavázaného nelze exekuci zastaviti. Rekursní soud zrušil sám od sebe napadené usnesení i celé řízení jemu předcházevší a vyvrátiv vývody rekursu vymáhajícího věřitele uvedl dále v důvodech: Zavázané straně jest přisvědčiti, že tu je cizozemský exekuční titul. Dále dlužno přihlížeti k tomu, že oproti Polsku, v jehož správním obvodu rozsudek byl vynesen, vzájemnost ohledně výkonu exekuce není zaručena. Ačkoliv v době povolení exekuce a nařízení jejího výkonu Československá republika považovala celé východní Slezsko v jeho historických hranicích za své území, byl tehdy Těšínský kraj pod polskou správou. Krajský soud v Těšíně vykonával tedy soudní pravomoc z cizí státní svrchovanosti a rozsudek, tam vynesený, sluší považovati za cizozemský exekuční titul. (Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 15. června 1920, R II 120/20 uveřejněné pod čís. sb. 550). Na tom nemění ničeho, jakým způsobem jest nyní upravena hranice mezi oběma státy. Jelikož tedy okresní soud v Opavě nebyl příslušným k výkonu exekuce z cizozemského exekučního titulu dle §u 79 ex. ř., jest tu nezhojitelná nepříslušnost exekučního soudu dle §u 477 čís. 3 ex. ř. a §u 78 ex. ř. a kromě toho nevykonatelnost cizozemského rozsudku pro scházející záruku vzájemnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Stanovisko, jež zaujal rekursní soud, jest plně opodstatněno odůvodněním napadeného usnesení, k němuž se stěžovatel prostě odkazuje. Pokus Nejvyššího soudu, vyvolati v otázce dohodu obou zúčastněných států, minul se s úspěchem. Ministerstvo spravedlnosti sdělilo sem dopisem ze dne 22. prosince 1922, čís. 60030/22, že »k dohodě s polskou vládou o vykonatelnosti exekučních titulů z území plebiscitního dosud nedošlo, ježto polská vláda hájí mínění, že na území plebiscitním působily s jedné strany československé soudy, s druhé strany polské soudy ve skutečnosti jako soudy jednoho nebo druhého státu a dle jeho zákonů, nikoliv jako soudy velkých spojenců — není prý proto právní podklad jich výroku odlišným od výroků jiných soudu jednoho nebo druhého státu zúčastněných na plebiscitě. Toto stanovisko polské vlády nám oficielně sdělené nasvědčuje tomu, že polská vláda nezamýšlí uznati vykonatelnost exekučních titulů vzniklých na československé části bývalého plebiscitního území. Za tohoto stavu věci není tu podmínek, aby Nejvyšším soudem navrhované řešení otázky vyhláškou vládní ve Sbírce zákonů a nařízení bylo již prováděno.«

Citace:

Rozhodnutí č. 2153. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 51-53.