Čís. 2158.

Právní povaha lesního společenstva. Nejde tu o osobu právnickou, nýbrž o spoluvlastnictví ve smyslu §u 825 obč. zák. a násl.. Žalovalo-li společenstvo jako takové a nikoliv jednotliví jeho členové, jest je vyzvali k opravě žaloby.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1923, R I 1322/22.).
Žalobu lesního společenstva ve V. procesní soud prvé stolice rozsudkem odmítl. Důvody: Soud zjistil nahlédnutím do rejstříku společenstev, že žalující »Waldgenossenschaft in W.« v rejstříku tom zapsána není; dále zjistil, na základě souhlasného udání stran a předložených stanov, že nemovitosti ve vložce 1535 desk zemských zapsané (lesní majetek) jsou knihovním vlastnictvím 255 majitelů určitých domu ve V., kteří se spojili za příčinou rationelního obhospodařování těchto společných lesů, pak k vedení řádné správy a docílení trvalého a co možno nejvyššího výtěžku z lesů, ve smyslu §§ 825 a 1175 obč. zák." a utvořili společenstvo, označené jménem »Waldgenossenschaft in W., že společnost tato se řídí stanovami, dle nichž správu společného majetku vede výbor na 3 léta volený, záležející z 12 členů a 6 náhradníků, který si volí ze sebe starostu, jeho náměstka, zapisovatele a kontrolora. Starosta zastupuje společnost na venek. Všecky listiny a dopisy podpisují starosta se zapisovatelem. Dle doložky na konci stanov, nebyly tyto stanovy dle výnosu místodržitelství z 30. července 1909 úředně potvrzeny, poněvadž prý tu nejde o žádný spolek a úředního potvrzení jich
netřeba. Po těchto zjištěních považoval soud věc za zralou k rozhodnutí a nepřipustiv pro nerozhodnost provedení nabízených důkazů, žalobu rozsudkem odmítl, uváživ toto: Jak shora zjištěno, jest žalující strana toliko společenstvím majetku dle §§ 825 a 1175 obč. zák. Jmění žalující strany záleží z nemovitostí (pozemků, lesní kultuře věnovaných) a jest v zemských deskách do vlastnictví připsáno dle určitých podílů dočasným 255 vlastníkům domů ve V. v §u 2 stanov uvedených. Není tu tedy samostatného, určitému účeli sloužícího jmění, odděleného od soukromého jmění jednotlivých společníků, jež by oproti třetím osobám slušelo považovati za celek, za právní podmět schopný, samostatně nabývati jmění a podstupovati závazky. Pro tento nedostatek nelze považovati stranu žalující přes to, že vystupuje a jest organisována jako korporace pod kolektivním označením »lesního společenstva ve V.« za osobu právnickou ve smyslu §u 26 obč. zák. a proto také se jí nedostává způsobilosti státi k soudu (§ 1 c. ř. s.). Odvolací soud k žalobcovu odvolání prohlásil napadený rozsudek i s předchozím řízením za zmatečné a žalobu odmítl.
Důvody: Žalující strana uplatňuje především jako odvolací důvod zmatečnost rozsudku dle §u 477 čís. 9 c. ř. s., a spatřuje tuto zmatečnost v tom, že o způsobilosti nebo nezpůsobilosti procesní rozhodnouti lze dle §§ 1, 6, 230 c. ř. s. výhradně usnesením, nikoli však rozsudkem, že soud prvé stolice měl především postupovati dle §u 6, totiž dle jeho odstavce druhého dáti jí poukaz, aby v přiměřené lhůtě vadu odstranila. Teprve kdyby strana žalující nebyla vyhověla, že měla prvá stolice vrátiti žalobu dle §u 230 c. ř. s., aniž by vůbec byla o žalobě ustanovila rok, takže proti tomuto odmítnuti před rokem měla žalující strana právo stížnosti dle §u 514 с. ř. s.. Odmítnutí samo že mělo se státi usnesením, nikoli rozsudkem. Odvolání žalující strany, pokud uplatňuje zmatečnost rozsudku, dlužno oduznati oprávněnost, a to z důvodu §u 477 čís. 5 c. ř. s., který právě opírá se o nedostatek procesní způsobilosti, ku které přihlížeti jest soudům dle §u 6 c. ř. s. v každém období sporu z moci úřední. Tuto procesní nezpůsobilost žalující strany strana žalovaná ve sporu výslovně namítala. Když tedy soud prvé stolice neodmítl žalobu dle §u 230 c. ř. s. hned po jejím prozkoumání a vyřízení, poněvadž tak bez zjištění skutečností pro to potřebných učiniti nemohl, a o ní jednal, a když teprve za jednání snad následkem námitky stranou žalovanou vznesené a výsledkem jednání ji objevil, měl dle §u 7 c. ř. s. prohlásiti celé řízení zmatečným a žalobu odmítnouti usnesením, nikoli rozsudkem. Bylo-li však řízení v prvé stolici přes tuto vadu provedeno a rozsudek vynesen, nemůže soud prvé stolice již k zmatečnosti přihlížeti a slušelo proto učiniti tak soudu odvolacímu se zřetelem na cit. zákonné ustanovení a to dle §§ 471 odstavec pátý a 473 c. ř. s. v sezení neveřejném. Při tom podotknouti dlužno, že prvému soudu nebylo také možno, aby — jak odvolatelka za to má — postupoval v tomto případě dle §u 6 odstavec 2. c. ř. s., totiž, aby poukázal ji k odstranění vady v přiměřené lhůtě, neboť podmínkou způsobilosti procesní jest jednak způsobilost býti stranou, jednak způsobilost k právním jednáním. Tam, kde není způsobilost býti stranou, nemůže samozřejmě býti způsobilosti procesní. Soud stolice prvé uvedl, a to právem, že žalující strana není osobou právnickou, že není na její straně právní osobnosti, která by byla schopna samostatně nabývati jmění a podstupovati závazky. Stoje na tomto právním stanovisku prvý soud také žalobu odmítl. Nejvyšší soud k žalobcove stížnosti zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, pokračuje v řízení, vyzval žalobce k opravě žaloby, jak níže uvedeno, a kdyby pak žalobce opravy v určené lhutě neprovedl, by rozhodl znovu, přihlížeje k právnímu náhledu nejvyššího soudu.

Důvody:

Správným jest náhled žalované strany, že soud prvé stolice měl rozhodnouti o procesní nezpůsobilosti žalující strany usnesením, nikoliv rozsudkem. Odvolací soud však svým usnesením vyslovil odchylně od prvého soudu zmatečnost celého řízení i rozsudku prvé stolice, zrušiv je a změnil i výrok o útratách sporu. Nelze proto jeho usnesení považovati za souhlasné s rozhodnutím prvé stolice a je potvrzující a jest tudíž dovolací stížnost proti němu přípustnou kromě výroku o útratách, proti němuž další opravný prostředek jest dle §u 528 c. ř. s. novel, znění naprosto vyloučen. Jest přisvědčiti také právnímu náhledu obou nižších soudu, že lesní společenstvo ve V. jest dle §u 1 a 2 jeho stanov považovati jen za sdružení osob fysických ku správě a provozování lesního hospodářství, patřícího a v deskách zemských připsaného určitým vlastníkům domu ve V. dle ideálních podílů, v §u 2 stanov přesně vytčených. Jde tu tedy o společenský podnik nemovitého lesního majetku po rozumu §u 825 a 1175 obč. zák., jak v §u 1 stanov výslovně jest uvedeno, a právními subjekty jsou tu jen osoby fysické — nikoli lesní společenstvo samo, jako hromadná osoba — a jen tyto fysické osoby jsou oprávněny býti ve sporu stranou (§ 18 a 19 obč. zák.) a mají procesní způsobilost (§ 1 c. ř. s.). Mohou tedy jen jako spoluvlastníci společného lesního majetku a jako osoby fysické vlastními jmény žalovati a žalovány býti, třebas také s použitím jména »Lesního společenstva« na př. jako spoluvlastníci А, В, С atd., sdružení pod jménem »Lesního společenstva«. Podalo-li pak žalobu »Lesní společenstvo ve V.«, bez uvedení jmen fysických společníku a prvý soud měl pochybnost o jeho procesní způsobilosti, jako osoby hromadné, bylo se mu říditi dle §u 6 odstavec druhý c. ř. s. a učiniti potřebné opatření k odstranění shledané vady a za tím účelem žalobu po případě straně žalující vrátiti, by v ustanovené lhůtě prokázala svou procesní způsobilost nebo žalobu tak upravila, by fysické osoby, které neoprávněně jen hromadným jménem v žalobě byly označeny, byly správně v žalobě vlastními jmény jako žalující strana uvedeny (§§ 84, 85 c. ř. s.; 89 j. ř.). Aby mohl býti odstraněn zmíněný nedostatek procesní způsobilosti po rozumu §u 6 odstavec druhý c. ř. s., bylo nutno zrušiti nejen usnesení soudu druhé stolice jako předčasné, nýbrž i rozhodnutí soudu prvé stolice a tomuto věc vrátiti, by řízení o žalobě ve směru výše uvedeném zavedl a doplnil a dle výsledků jeho znova rozhodl. (§510 poslední odstavec c. ř. s.).

Citace:

Rozhodnutí č. 2158. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 58-60.