Čís. 2210.

Listinný průkaz o ujednaném splništi závazku žalovaného (§ 88, odstavec prvý j. n.) není nutno připojiti již k žalobě. Podpis prodatele na objednacím lístku, stanovícím splniště kupitelova závazku, není nezbytným.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1923, R I 63/23.).
Žalobce opřel původně místní příslušnost pro žalobu o § 88, odstavec druhý j. n. Žalovaná strana vznesla námitku místní nepříslušnosti uvádějíc, že vrátila faktury, opatřené doložkou: »splatno a žalovatelno v Praze.« Žalující strana prohlásila po té při roku dne 19. června 1923, že příslušnost dovolaného soudu opírá o ustanovení prvého odstavce §u 88 j. n. a předložila při tomto roku objednací lístek, obsahující poznámku: »Účty jsou splatny a žalovatelny v Praze.« Žalovaná strana proti této změně důvodu příslušnosti namítla, 1. že žalující měla úmluvu o příslušnosti písemně vykázati již v žalobě, 2. že doložka v objednávce nevyhovuje ustanovení §u 88 j. n. a 3. že objednávka není stranami podepsána. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Soud pokládá námitku žalované strany ad 1. za odůvodněnu. Třebaže v §u 88 j. n. není výslovně uvedeno, že písemná úmluva o příslušnosti musí býti vykázána již v žalobě, vyplývá správnost tohoto názoru již z ustanovení §u 41 odstavec druhý j. n., dle něhož soud zkoumá svou příslušnost na základě údajů žaloby, a z ustanovení §u 104 j. n., který výslovně nařizuje, že úmluva o příslušnosti musí býti již v žalobě listinou vykázána. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Soud prvé stolice prohlásil
se místně nepříslušným, odvolávaje se na ustanovení §u 41, odstavec druhý a § 104 j.n.; neprávem, neboť zde jde o soud splniště ve smyslu §u 88 odstavec prvý j. n. Soudce prvý vychází z nesprávného názoru, že listina o smluveném soudu splniště musí býti prokázána již v žalobě. Z ustanovení §u 41 odstavec druhý vysvítá, že stačí pouhé údaje žaloby na rozdíl od §u 104, který žádá listinný doklad. To také plyne z výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914 (čís. 43 věstníku), který vykládá, že jen úmluva dle §u 104 j. n. musí býti listinou prokázána již v žalobě, čehož při soudě splniště se nevyžaduje. Objednací list, opatřený podpisem žalovaného, vyhovuje zákonu — zákonem žádaná písemnost o úmluvě jest již v podepsání objednacího listu — v němž okolnosti, týkající se uzavření smlouvy, jsou uvedeny. Podpisu druhé strany se nevyžaduje — tím, že smlouvu splnila, dala na jevo, že s obsahem objednacího listu souhlasí.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.

Důvody:

Sluší sice přisvědčiti rekursnímu soudu, že, když jde o soud splniště dle §u 88 odstavec prvý j. n., nemusí býti listina o smluveném soudu splniště prokázána již v žalobě, a postačí po této stránce poukázati na správné důvody usnesení rekursního soudu. Také sluší přisvědčiti rekursnímu soudu v tom, že podpis druhé strany na objednacím lístku není nezbytným, když tato podle žalobního tvrzení smlouvu splnila a také podáním žaloby u smluveného soudu dala na jevo, že s obsahem objednacího listu souhlasí. Ale rekursní soud přehlédl, že při jednání dle §u 261 c. ř. s. bylo tvrzeno, že žalovaný objednacího listu vůbec nepodepsal a že podřízený úředník, jej podepsavší, nebyl k tomu oprávněn. Také usnesení prvé stolice v této příčině žádných zjištění neobsahuje, ač jde o skutkovou okolnost jednání dle §u 261 c. ř. s. podléhající a pro posouzení sporné místní příslušnosti podstatně rozhodnou. Toť vada řízení, právem stěžovatelem vytýkaná, pročež bylo stížnosti vyhověti a s ohledem na § 510 odstavec prvý c. ř. s. rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Rozhodnutí č. 2210. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 151-152.